ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.700.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 700/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2002 o dovolání obviněné L. M. roz. N. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, č. j. 3 To 67/02-174, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 T 3/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, č. j. 3 To 67/02-174, byl z podnětu odvolání obviněné L. M. podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 4. 2002, č. j. 9 T 3/2001-151, v celém rozsahu zrušen a poté odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou pokusem trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §8 odst. 1 k §141 tr. zák., jehož se dopustila tím, „že dne 6. 12. 2000 v 11.00 hodin ve V. n. L. v okrese T. v pobočce G. C. B., a. s., předložila u přepážky provádějící směnárenskou činnost s požadavkem směny na české koruny jednu z padělaných 100 USD bankovek série a čísla AB 81371737 I, B2, ročník ražby 1996 nebo AF 64086484 B, F6, ročník ražby 1996, které dne 5. 12. 2000 získala za prodej zboží, ač při požadavku na směnu si musela být vědoma, že jde o padělky, přičemž jednu z bankovek vydala až na výzvu orgánů policie přímo v bance“. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle §141 tr. zák. za použití §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 20.000,- Kč (dvacettisíckorunčeských). Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, byl obviněné podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) dní.
Proti shora citovanému rozsudku podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně z důvodu uvedeného v ustanovení §265b písm. f) tr. ř. dovolání, v němž namítá nesprávné právní posouzení skutku. Podle názoru obviněné nebylo žádným provedeným důkazem vyloučeno, že k bankovní přepážce přistoupila s žádostí o ověření pravosti bankovky. Rovněž nebylo prokázáno, že chtěla bankovku jako pravou udat. Vzhledem k těmto skutečnostem se domnívá, že po subjektivní stránce nebyla naplněna skutková podstata trestného činu udávání a pozměňování peněz podle §141 tr. zák, a to s ohledem na okolnost, že úmyslem udat bankovku ve snaze ověření její pravosti způsobem, který jí byl uložen policií, není znakem této skutkové podstaty. V závěrečném petitu se obviněná domáhá, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 3 To 67/02, v celém rozsahu zrušil a sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnou dle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostí.
K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V závěrečném petitu navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. 3 To 67/2002, z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
V souvislosti s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je potřebné uvést, že dovolání z výše uvedeného důvodu lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Z rozhodnutí soudů zcela jednoznačně vyplývá, že na základě shromážděných důkazů, po jejich provedení a zhodnocení, dospěly soudy obou stupňů k závěru, že obviněná předložila u přepážky provádějící směnárenskou činnost jednu z padělaných bankovek s požadavkem její směny, ač si musela být vědoma, že jde o padělek. Důkazy, které soudy provedly, je vedly k závěru, že obviněná jednala v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., byla srozuměna s možným následkem při předkládání padělané bankovky ke směně. Soudy po zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souhrnu dospěly ke skutkovému zjištění, které spočívá v tom, že obviněná „předložila u přepážky provádějící směnárenskou činnost padělanou 100 USD bankovku s požadavkem směny“, nikoli tedy s požadavkem ověření pravosti předkládané bankovky jak v dovolání tvrdí obviněná, a jak také uváděla mj. v odvolání. Pokud tedy obviněná v podaném dovolání namítá nesprávné posouzení skutku, vznáší ve své podstatě výhrady ke skutkovým zjištěním, která vycházejí z již shora uvedeného hodnocení důkazů, neboť nesouhlasí s tím, že předkládala padělanou bankovku s úmyslem tuto směnit jak zjistil soud, ale s úmyslem zjistit její pravost. Ta skutečnost, že obviněná jednala v nepřímém úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. byla soudem zjištěna na základě provedených a zhodnocených důkazů a mj. v rámci hodnocení důkazů dovozena i z toho (což je také obsahem skutkového zjištění), že předkládala ke směně pouze jednu bankovku, přičemž druhou vydala až na výzvu policie, přestože ji před tím byla bankovka téže hodnoty v jiné bance odebrána ke zkoumání, a o tom převzala příslušné potvrzení.
Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obhajoby s hodnocením provedených důkazů, kdy soudy učinily závěr, že obviněná se snažila směnit bankovku, o které se po prodeji zboží dověděla, že je padělaná. Tento závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkových podstat. Skutková zjištění soudů, jak již bylo shora uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Ze shora uvedeného je tedy nepochybné, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti výše uvedené je třeba uvést, že obviněnou byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann