ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.701.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 701/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2002 o dovolání obviněného P. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 7 T 2/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájkyně dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 7 T 2/2002. Dovolání podal z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovoláním se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že jde o nepřípustné dovolání.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z citovaného ustanovení je výslovně zřejmé, že dovolání lze podat jedině proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, což mimo jiné znamená, že ho lze podat pouze proti pravomocnému rozhodnutí. Přichází v úvahu jen za předpokladu, že právní moci rozhodnutí předcházelo dvouinstanční soudní řízení. Jestliže účelem či cílem dovolání je dosáhnout zrušení pravomocného rozhodnutí, je logické, že dovoláním musí být napadeno rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována.
V posuzovaném případě Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem, proti kterému obviněný podal dovolání, rozhodl jako soud prvního stupně. Proti takovému rozhodnutí není dovolání přípustné. Ve věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 10 To 37/02, tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. Pokud obviněný dovoláním sledoval to, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl zrušen, měl dovolání podat proti usnesení Vrchního soudu v Praze, protože tímto usnesením byla konstituována právní moc rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. I když to z obsahu dovolání není výslovně patrné, obviněný zřejmě rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové považoval za „rozhodnutí soudu ve věci samé“ ve smyslu §265a odst. 1 tr. ř. K tomu lze jen dodat, že rozhodnutím ve věci samé se podle §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. rozumí rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. je uveden rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest (takovou povahu má v dané věci rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové). Z těchto ustanovení je tedy jasné, že pokud soud prvního stupně rozhodl rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným a uložil mu trest, a pokud odvolací soud rozhodl usnesením, jímž zamítl odvolání obviněného, je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu a nikoli proti rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Pro úplnost Nejvyšší soud pokládá za vhodné poznamenat, že obviněný se neřídil ani poučením, kterého se mu dostalo v usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť v rámci tohoto poučení bylo výslovně uvedeno, že dovolání lze podat „proti tomuto rozhodnutí“, tj. proti usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy nikoli proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Součástí poučení bylo také uvedení toho, že dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, avšak tím bylo označeno pouze místo podání dovolání a nebylo tím nijak označeno rozhodnutí, které má být dovoláním napadeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec