ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.712.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 712/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2002 o dovolání obviněného I. Á., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 7 To 9/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 127/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
V trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 127/2001 podal obviněný I. Á. dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 7 To 9/2002, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 6 T 127/2001. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uvedl, že je podává z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e odst. 1 tr. ř.).
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 6 T 127/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Obviněnému byl podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třinácti roků a pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce popírá, že by se trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným, dopustil. Vyslovil názor, že soudy, přestože neměly k dispozici hodnověrné důkazy, které by jeho vinu prokazovaly, jej uznaly vinným. Obviněný je toho názoru, že jak v přípravném řízení, tak i během řízení před soudy došlo k závažnému porušení zásady vyhledávací zakotvené v §2 odst. 5 tr. ř. Porušení této zásady je obviněným spatřováno zejména v tom, že od počátku trestního stíhání byly vyhledávány důkazy, které měly svědčit o vině obviněného a se stejnou pečlivostí nebyly shromažďovány důkazy, které by měly prokazovat nevinu obviněného. Dále obviněný poukazuje na to, že soudy uvěřily zcela nevěrohodným výpovědím svědků, zcela hodnověrnou výpověď obviněného však soudy na základě nepřesvědčivých důkazů a výpovědí nevěrohodných svědků zpochybňují. Obviněný je toho názoru, že vzhledem k tomu, že v průběhu celého trestního řízení nebylo prokázáno, že by obviněný napadl poškozeného, je nezbytné obě rozhodnutí (vrchního i krajského soudu) zrušit a věc přikázat Krajskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
Ze shora uvedených důvodů, pro které podal obviněný dovolání je nepochybné, že obviněný své námitky formálně směřoval do oblasti důvodu dovolání uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřovaly do oblasti skutkových zjištění.
Z podaného dovolání je zcela nepochybné, že se obviněný neztotožnil se zjištěným skutkovým stavem ( … od počátku kategoricky popírá jednání, které je mu kladeno za vinu … ). Je tedy již z této skutečnosti zcela zřejmé, že namítá, že skutek byl nesprávně zjištěn a shromážděné důkazy nesprávně hodnoceny, případně dokazování zůstalo neúplné. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možno namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny. Shora již bylo poukázáno na to, že obviněný popírá, že by se dopustil jednání, pro které byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně, které bylo potvrzeno odvolacím soudem. V této souvislosti rovněž poukazuje na nedostatky skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Je tedy nepochybné, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené je třeba uvést, že obviněným byl v dovolání uplatněn zcela jiný důvod, než který má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann