ECLI:CZ:NS:2002:7.TDO.829.2002.1
sp. zn. 7 Tdo 829/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. října 2002 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného MUDr. P. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2002, č. j. 6 To 192/2002-593, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 147/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání, které nejvyšší státní zástupkyně podává v neprospěch obviněného MUDr. P. Š., směřuje proti výroku sub 2) usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2002, č. j. 6 To 192/2002-593, kterým bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 2. 2002, č. j. 2 T 147/2001-569, jímž byl podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro skutky kvalifikované v obžalobě jako dva trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. /sub 1), sub 3)/ a jako pokus téhož trestného činu podle §8 odst. 1 k §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. /sub 2)/.
Tento mimořádný opravný prostředek nejvyšší státní zástupkyně opírá o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Jak ve svém dovolání uvádí, považuje skutková zjištění, která ve věci učinil nalézací soud za úplná a správná, která s podanou obžalobou odpovídajícím způsobem korespondují, takže v tomto směru není dovoláním ničeho vytýkáno. Nemůže se však již ztotožnit se závěry nalézacího soudu ve vztahu ke všem třem žalovaným skutkům, které byly podkladem pro rozhodnutí o zproštění obviněného obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. Tvrdí, že pokud nalézací soud shledal, že žádný z žalovaných skutků není trestným činem, stalo se tak na základě nesprávného právního posouzení těchto skutků a je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že pokud odvolací soud odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. zamítl, a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícímu je dán shora citovaný dovolací důvod, je dán též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obhajoba obviněného, že jeho zájmem bylo zajištění kvalitní léčebné péče pro pacienty, by podle nejvyšší státní zástupkyně mohla mít vliv nejvýše při posuzování stupně společenské nebezpečnosti, nikoliv při posuzování formy jeho zavinění.
V závěrečném petitu nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 6 To 192/2002, jakož i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 2. 2002, sp. zn. 2 T 147/2001, a poté věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Bruntále k novému projednání a rozhodnutí. Za předpokladu, že Nejvyšší soud nerozhodne v souladu s navrhovaným petitem, udělila nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce JUDr. R. V. vyjádřil obviněný. Námitky vznesl především k argumentaci, kterou nejvyšší státní zástupkyně použila ve svém dovolání a vyjádřila ji tím, že „nalézací soud si zjevně vůbec neujasnil, že obviněný je vysokoškolsky vzdělanou osobou (byť v odlišném oboru) a v inkriminované době byl v postavení ředitele státního podniku (SZZ B.) a z hlediska jeho trestní odpovědnosti ho posuzoval jako naprostého ignoranta, neschopného si povšimnout, že v důsledku jeho jednání dochází k financování soukromé firmy (v níž byl po určitou dobu i členem představenstva) ze státních prostředků“. Obviněný se domnívá, že Okresní soud v Bruntále velmi pečlivě hodnotil, že právě s vědomím neexistence jasných a tehdy platných pravidel a norem, nechal své (později vytýkané a kriminalizované) postupy ověřovat na okresním úřadu, ministerstvu zdravotnictví, auditory apod., a otázky nelékařské jako ředitel SZZ řešil s odborníky.
V závěru svého vyjádření obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265j tr. ř., dovolání nejvyšší státní zástupkyně zamítl s tím, že rozhodnutí lze ve smyslu §265r odst. 1 „písm. b), c)“ tr. ř. učinit v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), osobou oprávněnou k podání dovolání /§265d odst. 1 písm. a) tr. ř./.
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem vymezeným v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je třeba uvést, že pokud nejvyšší státní zástupkyně v dovolání odkázala na toto ustanovení, opřela dovolání o dovolací důvod, který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací důvody, které zákon taxativně uvádí v §265b tr. ř., současně určují rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní citovaný dovolací důvod naplňují.
Především je nutno konstatovat, že s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně kvalifikovány, resp. zda zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. Zjištění skutkového stavu je výsledkem procesu dokazování, které je dovršeno hodnocením důkazů, založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.). Při respektování výše uvedených skutečností je tedy vyloučeno, aby prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu dovolací soud přezkoumával správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. nebo prověřoval úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů, na nichž je skutkové zjištění založeno.
Jak vyplývá z dovolání podaného nejvyšší státní zástupkyní, považuje skutková zjištění provedená ve věci za úplná a správná. V rozporu s tímto tvrzením však dovolatelka v dovolání uvádí, že nalézací soud si zjevně vůbec neujasnil, že obviněný je vysokoškolsky vzdělanou osobou (byť v odlišném oboru) a v inkriminované době byl v postavení ředitele státního podniku (SZZ B.) a z hlediska jeho trestní odpovědnosti ho posuzoval jako naprostého ignoranta, neschopného si povšimnout, že v důsledku jeho jednání dochází k financování soukromé firmy (v níž byl po určitou dobu i členem představenstva) ze státních prostředků. Z výše uvedeného zcela jednoznačně plyne, že se dovolatelka neztotožňuje s hodnocením provedených důkazů (zejména ohledně okolností významných pro posouzení naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu), ke kterému dospěly soudy obou stupňů a jež byly podkladem pro závěr, na jehož základě byl vysloven zprošťující výrok podle §226 písm. b) tr. ř. Dovoláním jsou tak vytýkány vady, které dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Za této situace Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro to, aby se již dále zabýval dovolacím důvodem a uplatněnými námitkami ve vztahu k §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, aniž bylo nutno napadené rozhodnutí přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann