ECLI:CZ:NS:2002:SKNO.10.2001.1
sp. zn. Skno 10/2001
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího soudu složený z předsedy JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a soudců JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. Františka Púryho, JUDr. Stanislava Rizmana a JUDr. Ivany Zlatohlávkové projednal odvolání ministra spravedlnosti proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. října 2001, sp. zn. Ds 9/2001, ve věci kárného provinění JUDr. K. Š., soudkyně Krajského soudu v Ostravě, a rozhodl takto:
Podle §18 odst. 4 z důvodu §11 písm. a) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam se odvolání ministra spravedlnosti z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. Ds 9/2001 ze dne 5. 10. 2001 byla JUDr. K. Š. uznána vinnou kárným proviněním podle §2 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb., jehož se dopustila tím, že v důsledku neopatrné a neodpovědné manipulace se soudními spisy, které dne 4. 7. 2001 ponechala v době od 15.50 hod. do 16.05 hod. v O. vedle výstavního centra Ch. spolu s dalšími věcmi sice v uzavřené tašce, ale na předním sedadle svého uzamčeného osobního auta zn. Citroen Xsara, od něhož se vzdálila, ač v minulosti měla opakovanou negativní zkušenost s vloupáním do jejího vozidla včetně odcizení soudních spisů, umožnila neznámému pachateli vypáčením stahovacího okna pravých předních dveří a jeho rozbitím odcizení úplného spisového materiálu ve věci Krajského soudu v Ostravě: sp. zn. 9 Co 377/2000 – věc Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 14 C 113/98 – žalobce Město K. proti žalovanému M. M., M. A., o zaplacení částky 41.377,30 Kč, sp. zn. 9 Co 376/2001 – věc Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 29 E 147/2001 – oprávněný Ing. R. P. proti povinnému M. K., pro 70.000,- Kč srážkami z důchodu, sp. zn. 9 Co 485/2001 – věc Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 1 E 117/2001 – oprávněný nezl. J. P. proti povinnému J. P. pro výživné srážkami ze mzdy, sp. zn. 9 Co 114/2001 – věc Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov sp. zn. 7 C 372/94 – žalobkyně M. H. proti žalovanému P. H. o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, sp. zn. 9 Co 202/2001 – věc Okresního soudu v Karviné sp. zn. 17 C 342/99 – žalobce Č. s., a. s. P., pobočka K., proti žalovaným 1) L. K., 2) G. M., 3) B. K., o zaplacení částky 139.800,- Kč s příslušenstvím, čímž zapříčinila nutnost rekonstrukcí uvedených spisů a s tím související průtahy v řízení.
Za toto kárné provinění jí bylo podle §3 odst. 1 písm. c) zák. č. 412/1991 Sb. ve znění zák. č. 76/1997 Sb. uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 10 % na dobu tří měsíců.
Proti tomuto rozhodnutí kárného senátu podal ministr spravedlnosti v neprospěch kárně obviněné odvolání. Poukázal v něm na fakt, že podle §6 odst. 3 realizoval své oprávnění návrhem, aby jednání kárně obviněné bylo posuzováno jako závažné kárné obvinění podle §2 odst. 2 z. o. k. s. a aby jí podle §3 odst. 3 písm. b) cit. zákona bylo uloženo kárné opatření spočívající v odvolání z funkce soudce. Kárný senát však neakceptoval jeho důvody, aby jednání kárně stíhané soudkyně bylo kvalifikováno jako závažné kárné provinění a aby ji bylo uloženo kárné opatření spočívající v odvolání z funkce soudce. Poukazuje přitom na to, že kárně stíhaná soudkyně o ztrátě spisu nevyrozuměla vedení krajského soudu, tedy předsedkyni a příslušnou místopředsedkyni a informovala pouze příslušného předsedu senátu. Přitom obdobně reagovala i při první ztrátě spisu v r. 1997. Dále dle jeho mínění kárný soud pochybil, pokud do výroku o vině nezahrnul ohrožovací následky vymezené kárným návrhem, když vycházel z nesprávného názoru, že tyto jsou závislé od jednání dalších osob a přehlédl, že jednáním kárně obviněné byly ohroženy jak zájmy státu, tak účastníků řízení. Rovněž tak kárný soud pochybil, když prokázanou existenci faktu opakované ztráty soudních spisů nepovažoval za naplnění zákonného znaku „opakování“ uvedeného ve skutkové podstatě závažného kárného provinění podle §2 odst. 2 zákona o kárné odpovědnosti soudců. Uvedená pochybení se projevila v nesprávné, tj. mírnější kvalifikaci kárného provinění. Ministr rovněž poukázal na formální chyby ve výrokové části rozhodnutí, když kárné opatření mělo být uloženo podle zák. č. 412/1991 Sb. ve znění zák. č. 76/1997 Sb. V závěru svého odvolání ministr spravedlnosti navrhuje, aby kárný senát Nejvyššího soudu České republiky napadené rozhodnutí podle §18 odst. 4 zák. č. 412/1991 Sb. v platném znění zrušil a kárné provinění JUDr. Š. kvalifikoval jako závažné kárné provinění ve smyslu §2 odst. 2 zák. č. 412/1991 Sb. v platném znění a aby jí uložil nejpřísnější kárné opatření.
Před meritorním přezkoumáním věci Nejvyšší soud na podkladě podaného odvolání zjišťoval, zda odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonem stanovené lhůtě. Konstatuje, že je nepochybné, že ve věci kárně obviněné soudkyně JUDr. K. Š. byl ministr spravedlnosti osobou oprávněnou k podání odvolání. Na druhé straně proti rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu lze podle §18 odst. 1 zák. č. 412/1991 Sb. v platném znění podat odvolání do 15 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí odvolateli doručeno. Odvolání je třeba podat u kárného soudu, jehož kárný senát ve věci rozhodl. V projednávané věci však tyto zákonné podmínky splněny nejsou. Jak z obsahu spisu plyne, kárně obviněná soudkyně převzala písemné vyhotovení rozhodnutí dne 11. 10. 2001, předsedkyně Krajského soudu v Ostravě dne 10. 10. 2001 a ministru spravedlnosti bylo rozhodnutí doručeno dne 11. 10. 2001 (viz příslušné doručenky na č. l. 61). Je tedy jasné, že patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula ministru spravedlnosti pátkem dne 26. 10. 2001. Z příslušné obálky plyne, že odvolání ministra spravedlnosti bylo podáno na poště v Praze 28 pod č. doporučené zásilky 03168 dne 29. 10. 2001 s tím, že obálka byla adresovaná na Krajský soud Olomouc. Pošta zásilku doručila dne 30. 10. 2001 Krajskému soudu Ostrava – pobočka Olomouc, který ji obratem postoupil Vrchnímu soudu v Olomouci. Vzhledem k tomu, že zákon o kárné odpovědnosti soudců žádné ustanovení upravující otázku případného zachování lhůty v takovýchto případech nezná, je třeba přiměřeně aplikovat ustanovení trestního řádu, tj. §60 odst. 4.
Z výše uvedeného je zřejmé, že ministr spravedlnosti podal v této věci odvolání opožděně po zákonné lhůtě a kromě toho nedostál ani dalšímu požadavku zákona, když odvolání nepodával u příslušného kárného soudu, ale odeslal jej na soud de iure neexistujícímu. Za této situace kárný senát Nejvyššího soudu již neměl možnost napadené rozhodnutí meritorně přezkoumat a nezbylo, než odvolání podle §18 odst. 4 z důvodu §11 písm. a) zák. č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů, per analogiam jako opožděně podané zamítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2002
Předseda senátu:
JUDr. Oldřich Jehlička, CSc.
, CSc.
Sc.