ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.103.2003.1
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 22. května 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudků soudů Thajského království a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., v trestní věci obviněného E. N., státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Trestního soudu Thajského království ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 2806/2538 - 4493/2538, ve spojení s rozhodnutím Provinčního soudu Nonthaburi ze dne 12. 7. 1996, sp. zn. 2806/2538 - 4493/2538.
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Trestního soudu Thajského království ze dne 21. 7. 1995, sp. zn. 2806/2538 – 4493/2538, byl E. N. uznán vinným trestným činem ve smyslu §4, §7, §8, §15 odst. 2, §65 odst. 2, §66 odst. 2, §102 zákona o škodlivých omamných prostředcích z roku 1979, §3, §7 zákona o opatřeních na potlačení činnosti osob dopouštějících se trestných činů v souvislosti s drogami z roku 1991 a §33, §80, §90 trestního zákoníku.
Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 50 (padesáti) let. Na základě rozhodnutí Provinčního soudu Nonthaburi ze dne 12. 7. 1996, sp. zn. 2806/2538 – 4493/2538 (aplikujícího Královský výnos o udělení milostí z roku 1996, čl. 9), mu byl uložený trest odnětí svobody snížen o jednu sedminu, tj. na 42 let, 10 měsíců a 13 dní.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se dne 4. 3. 1995 kolem půlnoci pokusil vyvézt z území Thajského království leteckou linkou č. VJ 0030 společnosti K. A., odlétající z letiště D. M. v B. do P. P. v K., za účelem další distribuce heroin ve formě hydrochloridu v počtu dvou balení o celkové hmotnosti 5.607 g, s obsahem čisté látky 4.250 g, ukrytý v tajném prostoru jeho modrého cestovního zavazadla. Byl přitom zadržen na letištním stanovišti č. 3 pro mezinárodní lety příslušníkem Úřadu na ochranu před drogami. K přepravě uvedené látky byl najat blíže nezjištěnou osobou jménem M., přičemž ji měl předat dalšímu neznámému člověku v K.
V současné době odsouzený E. N. vykonává trest odnětí svobody v Ústřední věznici K. P. s tím, že podle vyjádření dotčených orgánů má být výkon trestu ukončen nejpozději dne 11. 1. 2038.
Odsouzený projevil v žádosti ze dne 25. 9. 2002, adresované Ministerstvu spravedlnosti České republiky, zájem o předání k výkonu trestu do České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 7. 5. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby výše citované rozsudky soudů Thajského království uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §384a odst. 1 tr. ř., má-li být podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, vykonán rozsudek cizozemského soudu v trestní věci, předloží ministerstvo spravedlnosti věc Nejvyššímu soudu s návrhem, aby rozhodl o uznání rozhodnutí cizozemského soudu na území České republiky. Nejvyšší soud rozhodne o návrhu po slyšení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství rozsudkem.
Právním podkladem pro realizaci předání odsouzené osoby k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky je v dané věci Dohoda mezi Českou republikou a Thajským královstvím o předávání pachatelů a o spolupráci při výkonu trestních rozsudků, uveřejněná pod č. 107/2002 Sb.m.s. (dále jen „Dohoda“).
Na základě příslušných ustanovení Dohody může být osoba odsouzená na území jedné smluvní strany předána za účelem výkonu trestu na území druhé strany na základě písemné žádosti přijímajícího státu schválené státem předávajícím (čl. 4 odst. 2), při splnění těchto podmínek (čl. 3):
- činy nebo opomenutí, pro které byl trest uložen, naplňují základní znaky trestného činu podle právních předpisů přijímajícího státu, nebo by představovaly takové znaky trestného činu, pokud by byl spáchán na jeho území;
- pachatel je státním příslušníkem přijímajícího státu;
- pachatel nebyl odsouzen pro trestný čin proti vnitřní nebo vnější bezpečnosti státu, v případě České republiky proti hlavě státu, jeho manželce nebo proti jejich synům a dcerám, v případě Thajského království proti králi, jeho manželce nebo jeho synům anebo dcerám, nebo proti právním předpisům na ochranu národních uměleckých pokladů;
- trest uložený pachateli je trest odnětí svobody, ochranné opatření nebo jakákoliv jiná forma ztráty svobody v nějakém zařízení na doživotí, na dobu neurčitou z důvodu duševní nezpůsobilosti, na dobu určitou, ze které zbývá přinejmenším jeden rok z výkonu trestu v době žádosti o předání;
- pachatel nemůže být předán, pokud by neodpykal v předávajícím státě minimální dobu trestu odnětí svobody, ochranného opatření nebo jiného zbavení svobody stanovenou právním řádem předávajícího státu;
- rozsudek je pravomocný a v předávajícím státě není vedeno žádné pozdější nebo jiné právní řízení týkající se předmětného trestného činu;
- předávající a přijímající stát a pachatel souhlasí s předáním; s ohledem na věk, fyzický nebo duševní stav může souhlas pachatele vyslovit osoba oprávněná jednat jeho jménem, pokud to kterákoliv ze stran považuje za nezbytné.
Dalším významným ustanovením Dohody z hlediska rozhodování o uznání rozsudků soudů Thajského království je čl. 6 odst. 2, podle kterého bude přijímající stát vázán právní povahou a trváním trestu tak, jak stanovil předávající stát.
Předmětem přezkumu Nejvyšším soudem tak bylo naplnění shora uvedených právních podmínek postupu upraveného Dohodou, a to toliko těch, které jsou v daném stadiu řízení relevantní z pohledu České republiky jakožto státu přijímajícího. Neposuzoval tedy splnění podmínky odpykání minimální doby trestu odnětí svobody v předávajícím státě, nezbytné podle jeho vnitřního právního řádu k předání, jakož ani podmínky souhlasu předávajícího a přijímajícího státu.
Nejvyšší soud shledal, že shora citované právní podmínky pro uznání předložených rozsudků soudů Thajského království jsou v předložené trestní věci splněny tak, jak jsou stanoveny příslušnými ustanoveními Dohody. Odsouzený E. N. je podle vyjádření Krajského úřadu S. kraje ze dne 2. 4. 2003 občanem České republiky, který vyjádřil v podání ze dne 25. 9. 2002 souhlas s předáním k výkonu trestu na území České republiky. Skutek, pro který byl odsouzen, vykazuje znaky trestněprávně relevantního jednání i podle právního řádu České republiky (znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 tr. zák.), nejedná se přitom o některý z trestných činů, pro něž by předání bylo vyloučeno. Odsouzení thajským nalézacím soudem přitom nabylo právní moci a uložený trest je trestem odnětí svobody na dobu určitou, ze které zbývá vykonat ještě více než jeden rok.
Uznání rozsudků soudů Thajského království v této věci nebrání ani skutečnost, že uložený trest odnětí svobody přesahuje svým trváním výměru trestu odnětí svobody, který by bylo možné za obdobné trestné činy uložit v České republice, přičemž podle již citovaného čl. 6 odst. 2 Dohody je přejímající stát vázán právní povahou a trváním trestu tak, jak je stanovil předávající stát. Právě k posledně citovanému ustanovení Dohody se totiž vztahuje §384d odst. 2 tr. ř., podle kterého v České republice lze vykonávat trest ve vyšší výměře, než jakou připouští její zákon, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Zařazení citovaného ustanovení §384a odst. 2 do trestního řádu novelou provedenou v roce 2001 (účinnou od 1. 1. 2002) nutně vyvolalo změnu judikatury Nejvyššího soudu, který dosud při uznávání rozsudků cizozemských soudů, jež ukládaly trest odnětí svobody vyšší než připouštěl právní řád České republiky, vycházel z právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí č. 43/2001 Sb. rozh. tr. vyplývajícího z tehdy platné úpravy.
Jelikož tedy Nejvyšší soud nezjistil existenci žádné právní překážky, která by ze strany České republiky v současném stadiu řízení bránila realizaci předání odsouzeného E. N. k výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu soudy Thajského království do České republiky, rozhodl tak, že návrhu na uznání cizozemských rozsudků vyhověl.
Nad rámec shora uvedené argumentace toliko pro úplnost poznamenává, že soud, který bude v případě předání odsouzeného rozhodovat ve smyslu §384d odst. 1 tr. ř. o výkonu předmětných cizozemských rozsudků, bude podle čl. 6 odst. 2 Dohody a §384d odst. 2 tr. ř., vázán právní povahou a trváním trestu tak, jak je stanovil předávající stát.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch