ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.12.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Š. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 203 Ls 148 Js 015023/00, a to pro trestný čin převádění cizinců v organizované skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 18. 9. 2000, sp. zn. 203 Ls 148 Js 015023/00, jenž nabyl právní moci dne 18. 12. 2000, byl P. Š. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v organizované skupině podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 2 cizineckého zákona, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že se jakožto člen převaděčské skupiny vědomě podílel na převedení 20 cizích státních příslušníků z České republiky přes státní hranici v lesním prostoru poblíž obcí L. a C. na území Spolkové republiky Německo dne 6. 1. 2000. Odsouzený měl v rámci skupiny za úkol kontrolovat činnost jednotlivých jejích členů a podávat o tom informace osobě organizující převaděčské akce. Nejprve z pokynu této osoby dne 5. 1. 2000 odvezl do D. dalšího účastníka akce, poté jel následujícího dne opět na německé území, aby tam před 6.00 hod. na smluveném místě převzal dva pěší převaděče, kteří mezitím převedli cizince přes „zelenou hranici“ a předali je motorizovaným převaděčům k další přepravě do vnitrozemí, a dopravil je zpět do České republiky. K jejich převzetí však nedošlo. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena odměna ve výši 200 DM.
Dne 10. 2. 2003 pod sp. zn. 2446/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. Š. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch