ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.139.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky A. O. rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 1997, sp. zn. (507) 68 Js 416/96 (66/96), a to pro trestné činy organizovaného kuplířství, organizovaného těžkého obchodování s lidmi, organizovaného obchodování s lidmi, organizovaného sexuálního zneužívání mladistvých, organizované podpory sexuálního jednání nezletilých, organizovaného nebezpečného tělesného poranění a porušení cizineckého zákona Spolkové republiky Německo podle §182 odst. 2, §180b odst. 2 č. 2, §181 odst. 1 č. 1, 2, §181a odst. 1 č. 1, 2, §182 odst. 1 č. 2, §223, §223a odst. 1, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Berlíně, Spolková republika Německo, ze dne 21. 2. 1997, sp. zn. (507) 68 Js 416/96 (66/96), jenž nabyl právní moci ve vztahu k A. O. dne 1. 3. 1997, byla jmenovaná uznána vinnou trestnými činy organizovaného kuplířství, organizovaného těžkého obchodování s lidmi, organizovaného obchodování s lidmi, organizovaného sexuálního zneužívání mladistvých, organizované podpory sexuálního jednání nezletilých, organizovaného nebezpečného tělesného poranění a porušení cizineckého zákona podle §182 odst. 2, §180b odst. 2 č. 2, §181 odst. 1 č. 1, 2, §181a odst. 1 č. 1, 2, §182 odst. 1 č. 2, §223, §223a odst. 1, §25 odst. 2, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta první cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za které byla odsouzena k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se dopustila společně se spoluodsouzeným U. K. tím, že od konce roku 1995 do 14. 7. 1996 nechali vykonávat prostituci K. S., kterou pro tyto účely „najali“ od jiných osob v České republice, a to na benzinových pumpách v okolí B., v „u. l.“ v D., ve veřejném domě v ulici Z. S. v B. a na základě inzerátů v novinách v místech určených zájemci, přičemž peníze získané tímto způsobem si nechávali pro sebe. Stejným způsobem jednali také vůči V. Ch., která pro ně vykonávala prostituci od pozdější doby než prvně jmenovaná do 22. 6. 1996, a to v uvedeném veřejném domě a na základě inzerátů. Od konce ledna 1996 K. S. donutili lstí a následně za použití násilí, aby v prostituci pokračovala. Poté co se dne 4. 2. 1996 dověděli její pravý věk, když předtím se domnívali, že je jí 20 let, k pokračování v prostituci ji nutili. Dále pak K. S. pohrůžkou násilí donutili, aby V. Ch. jako trest za nekázeň při prostituci způsobovala velké bolesti přiložením drátů s elektrickým proudem na pochvu, kapáním horkého vosku na pohlavní orgány a hašením hořících cigaret o paty. A. O. mezitím sama také způsobovala V. Ch. bolesti přikládáním drátů s elektrickým proudem k pochvě. Dále pak A. O., přestože věděla, že byla pravomocným nařízením Městského úřadu v D. ze dne 21. 12. 1995 vyhoštěna z území Spolkové republiky Německo, po několika dnech od realizace vyhoštění dne 23. 12. 1995, opět přicestovala do Spolkové republiky Německo za účelem provozování prostituce.
Dne 8. 7. 2003 pod sp. zn. 2689/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 trestního zákona, kuplířství podle §204 trestního zákona a ublížení na zdraví podle §221 trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. O. se dopustila zejména velmi závažné úmyslné trestné činnosti směřující proti mravním zásadám, neslučujícím se s korektním zacházením se ženami, omezováním jejich svobodného rozhodování v sexuální sféře a jejich osobní svobody. Šlo přitom o trestnou činnost dílem násilnou a dílem směřující proti osobě mladší patnácti let, k jejímuž postihování je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Nadto mařila řádný výkon rozhodnutí příslušného německého státního orgánu tím, že úmyslně nerespektovala rozhodnutí o zákazu pobytu na území Spolkové republiky Německo. Pokud jde o druh trestu, byl ji uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík v. r.
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář