ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.155.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 155/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku soudu Spolkové republiky Německo a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř. v trestní věci odsouzeného J. H., státního občana České republiky, se návrh na uznání rozsudku Zemského soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 1 KLs 40 Js 15789/97, na území České republiky z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 1 KLs 40 Js 15789/97, byl J. H. odsouzen pro trestný čin nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nikoli nepatrném množství v ideálním souběhu trestných činů s nedovoleným dovozem omamných prostředků v nikoli nepatrném množství, k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let. Rozsudek nabyl právní moci dne 31. 10. 2002.
Stalo se tak na základě zjištění, že v roce 1997 souhlasil s plánem na výnosný obchod s omamnými prostředky, k tomu půjčil svůj malý dodávkový vůz, který byl v podlaze již vybaven tajnou přihrádkou. Jako řidič a koordinátor koncem června 1997 napomohl k propašování cca 14 kg heroinu skupinou Š./D. do Spolkové republiky Německo, z čehož bylo prodáno cca 2 kg heroinu za cenu 60.000,-DM v prostoru K. (SRN), a 2 kg byly převezeny a prodány skupinou K. a D. v M. za cenu 34 milionů lir. Potom obě skupiny odcestovaly do Německa do H., kde mělo dojít k předání 10 kg heroinu tajnému vyšetřovateli, přičemž však byli zadrženi a bylo u nich nalezeno v hotovosti 59.100,-DM a 33. 367 lir a 9.683 gramů heroinového základu, tedy 4.961,11 g hydrocholridu heroinu. J. H. bylo přinejmenším známo, že má být z České republiky do Německa dovezen heroin v množství více kilogramů a má tam být prodán se ziskem, a že žádná z osob podílejících se na drogovém obchodě nemá potřebná povolení pro dovoz a obchod s omamnými prostředky a byla mu přislíbena finanční odměna nejméně ve výši 500, ?DM za každý prodaný kilogram.
V současné době odsouzený J. H. vykonává trest odnětí svobody ve věznici v M. ve Spolkové republice Německo s tím, že podle vyjádření příslušných orgánů Spolkové republiky Německo má být výkon trestu vykonán v plné výši dne 17. 11. 2012.
Jak vyplývá z přípisu Ministerstva spravedlnosti B.-W. č. j. E?9352.2003/16 ze dne 16. 6. 2003 adresovaného Ministerstvu spravedlnosti České republiky odsouzený J. H. požádal o předání k výkonu trestu do České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo proto dne 25. 7. 2003 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že všechny právní podmínky pro uznání předmětného rozsudku soudu Spolkové republiky Německo nejsou splněny.
V posuzované věci poskytuje mezinárodně právní podklad pro výkon rozhodnutí soudu Spolkové republiky Německo na území České republiky Úmluva o předávání odsouzených osob, sjednaná dne 21. 3. 1983 ve Š., uveřejněná pod č. 553/1992 Sb. (dále jen \" Úmluva\" ), kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Spolková republika Německo.
Vlastní podmínky pro předání odsouzené osoby k výkonu trestu jsou vymezeny především v článku 3 odst. 1 Úmluvy. Z hlediska tam uvedených požadavků je zřejmé, že podle výpisu z centrální evidence obyvatel je J. H. státním občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen za trestný čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.) a zbytek trestu, který je třeba ještě vykonat, výrazně převyšuje dobu šesti měsíců.
Dále je třeba připomenout, že podle článku 3 odst. 1 písm.d) Úmluvy a v návaznosti na článek 7 odst. 1 Úmluvy odsuzující stát zajistí, že osoba, která má vyjádřit souhlas s předáním podle článku 3 odst. 1 písm. d) Úmluvy, tak učiní dobrovolně a s plnou znalostí právních důsledků tohoto úkonu.
Z přípisu Ministerstva spravedlnosti B.-W. ze dne 16. 6. 2003 vyplývá jen to, že J. H. požádal, aby byl předán do České republiky k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen předmětným rozsudkem soudu Spolkové republiky Německo. Není však zřejmé, kdy žádost podal a v jaké formě, když její obsah není k dispozici. Z předloženého spisového materiálu pak dále nevyplývá, zda obviněný byl náležitě poučen ve smyslu článku 7 odst. 1 Úmluvy o právních důsledcích předání. To je v posuzované věci významné i s ohledem na zjištění, že je proti němu v České republice vedeno trestní stíhání u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 47 T 4/99 na základě podané obžaloby ze dne 6. 12. 1999, sp. zn. 1 Kzv 29/99, a to pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 4 písm. b) tr. zák. Na základě dosud předložených materiálů tak nelze učinit s jistotou závěr o tom, že J. H. souhlasil s předáním k výkonu trestu dobrovolně a s plnou znalostí právních důsledků.
Vzhledem k tomuto nedostatku ve splnění podmínek předání k výkonu trestu Nejvyššímu soudu nezbylo, než návrh Ministerstva spravedlnosti na uznání rozsudku soudu Spolkové republiky Německo na území České republiky podle §384a odst. 1 tr. ř. zamítnout.
Toto rozhodnutí však neznamená, že by v případě odstranění uvedeného nedostatku nebylo možno předložit návrh na uznání rozhodnutí soudu Spolkové republiky Německo Nejvyššímu soudu znovu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík