ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.163.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 163/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. M., rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. 5/30 KLs 759 Js 26024.2/2000, a to pro trestný čin těžké loupeže podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 odst. 2 č. 1, §23 odst. 1, odst. 2, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1b, §8 odst. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 9. 2. 2001, sp. zn. 5/30 KLs 759 Js 26024.2/2000, jenž nabyl právní moci dne 9. 2. 2001, byl J. M. uznán vinným trestným činem těžké loupeže podle §249 odst. 1, §250 odst. 1 odst. 2 č. 1, §23 odst. 1, odst. 2, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92 odst. 2 č. 1b, §8 odst. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 17. 8. 2000 asi v 17:00 hodin napadl v parku G. ve F. společně s dalšími dvěma pachateli dva Indy, kteří zde odpočívali na trávníku, tím způsobem, že J. M. jednomu z nich držel nůž – motýlek pod krkem a žádal „Dej mi peníze“ zatímco jeden ze spolupachatelů, který toto viděl, škrtil druhého a přitom se pokoušel dostat se k jeho peněžence, což mu znemožňoval tím, že se otáčel sem a tam a druhý spolupachatel stál ve vzdálenosti 10 m od ostatních. J. M. na základě druhé výzvy blížící se jízdní policejní hlídky nůž odhodil a byl zadržen. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a devíti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. M. se za účelem finančního prospěchu dopustil skutku, jenž je i podle českého právního řádu zvlášť závažným trestným činem. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík