ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.171.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 171/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. F. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v sedmi případech, z toho v jednom případě v souběhu s ohrožením silničního provozu z nedbalosti podle §69, §69a odst. 1, §69b, §53, §54 německého trestního zákona §315c odst. 1 č. 2 písm. d) a odst. 3 č. 2, §92b odst. 1 a odst. 2 německého cizineckého zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na šest měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne dne 10. 6. 1996, sp. zn. 201 Ls 142 Js 2026/96, jenž nabyl ve vztahu k R. F. právní moci dne 5. 8. 1996, byl R. F. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců za účelem výdělku a v organizované skupině v sedmi případech, z toho v jednom případě v souběhu s ohrožením silničního provozu z nedbalosti podle §69, §69a odst. 1, §69b, §53, §54 německého trestního zákona §315c odst. 1 č. 2 písm. d) a odst. 3 č. 2, §92b odst. 1 a odst. 2 německého cizineckého zákona.
Trestné činnosti se dopustil tím, že v době od konce července 1995 do 11. 1. 1996 v sedmi případech převedl, případně napomohl převedení přes česko ? německou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo nejméně 30 cizích státních příslušníků ze třetích zemí, zejména ze Srí Lanky a Maroka, když věděl, že tito cizí státní příslušníci nemají potřebná povolení a doklady ke vstupu do země, přičemž při jízdě dne 11. 1. 1996 ve S. na komunikaci B 172, když zjistil že ho sledují příslušníci Spolkové ostrahy hranic, zvýšil svoji rychlost v místě omezení značkou 30 km/hod minimálně na dvojnásobek, v zatáčce ztratil kontrolu nad vozidlem, sjel z úzké vozovky, narazil do zahradního plotu, zničil dva sloupky, převrátil se a zranil čtyři převážené Maročany. Za každou provedenou akci mu byla přislíbena částka 2.000,- Kč a v posledním případě dne 11. 1. 1996 částka ve výši 5.000,- Kč.
Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců a k zákazu řízení motorových vozidel na šest měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. F. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen též poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25.srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík