Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2003, sp. zn. 11 Tcu 198/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.198.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.198.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 198/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. S. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 001779/98, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v osmi případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 001779/98, jenž nabyl právní moci ve vztahu k J. S. dne 3. 6. 1998, byl jmenovaný uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v osmi případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §3 odst. 1 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a deseti měsíců. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 14. 8. a 19. 9. 1996, 9. 4., 24. 5., 4. 6., 26. 6. a 18. 8. 1997 a 8. 1. 1998 převedl vždy dva až tři a v posledním případě 4 cizí státní příslušníky z L. v České republice pěšky přes německo-českou hranici na spolkové území do oblasti H. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převedení osob mu byla jeho zadavatelem přislíbena odměna ve výši 50 DM za každou osobu. Dne 29. 8. 2003 pod sp. zn. 2485/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. S. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu osob přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. září 2003 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/25/2003
Spisová značka:11 Tcu 198/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.198.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19