ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.201.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 201/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Alexandra Sotoláře a JUDr. Stanislava Rizmana ve veřejném zasedání konaném dne 23. října 2003 projednal návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na uznání rozsudku Spolkové republiky Německo a rozhodl takto:
Podle §384a odst. 1 tr. ř. v trestní věci odsouzeného J. M., státního občana České republiky, se u z n á v á na území České republiky rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 502 Hv 10/03y.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakousko, ze dne 27. 2. 2003, sp. zn. 502 Hv 10/03y, byl J. M. odsouzen pro trestný čin převaděčství podle §104 odst. 1 a 3, 1. a 2. případ rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců. Stalo se tak na základě zjištění, že ve vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatel spolu s odděleně stíhanou neznámou osobou zvanou A., výdělečně a jako člen zločineckého spolčení ve dnech 17. 12. 2002, 31. 12. 2002 a 24. 1. 2003 v katastru obce F. a H. ve třech případech napomáhal protiprávnímu vstupu celkem 50 cizinců, státních příslušníků Číny, do členského státu Evropské unie tím, že cizince po jejich ilegálním překročení hranic podle dohody nechal nastoupit do jím řízeného osobního motorového vozidla, které poskytl A. a dopravil je, nebo se snažil je dopravit do B., resp. do P., přičemž za každou jízdu obdržel majetkový prospěch ve výši 150, ?EUR a náhradu nákladů za jízdu. Rozsudek nabyl právní moci dne 3. 3. 2003.
Odsouzený J. M. v současné době vykonává trest odnětí svobody v justičním zařízení S. v Rakousku.
V přípisu Ministerstva Spravedlnosti Rakouska ze dne 22. 8. 2003 adresovaného ministerstvu spravedlnosti České republiky č. j. 1.52256/3 - IV 1/03 se podává, že trest má být vykonán v plné výši dne 24. 5. 2004.
J. M. podle protokolu sepsaného před Zemským soudem Korneuburg dne 16. 4. 2003 požádal, aby mohl uložený trest odnětí svobody vykonat v České republice.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky předložilo tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem, aby podle §384a odst. 1 tr. ř. rozsudek citovaný ve výroku tohoto rozhodnutí uznal na území České republiky.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal předloženou trestní věc a shledal, že právní podmínky pro uznání předmětného rozsudku rakouského soudu jsou v této věci splněny tak, jak jsou stanoveny v Úmluvě o předávání odsouzených osob, sjednané dne 21. 3. 1983 ve Štrasburku, uveřejněné pod č. 553/1992 Sb., kterou je Česká republika vázána a jejímž signatářem je i Rakousko, a ve Smlouvě mezi bývalou ČSFR a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních ( č. 113/1992 Sb.).
J. M. je podle výpisu z centrální evidence obyvatel občanem České republiky, který vyjádřil svůj souhlas s předáním k výkonu zbytku trestu do České republiky. Z obsahu cizozemského rozhodnutí vyplývá, že byl odsouzen za čin, který je trestný i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.) a zbytek trestu odnětí svobody, který je třeba ještě vykonat, převyšuje dobu čtyř měsíců.
Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že se návrhu na uznání cizozemského rozsudku vyhovuje.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík