ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.202.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 202/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. M. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 1. 1997, sp. zn. 252 Ls 142 Js 53814/96, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v pěti případech podle §92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 22. 1. 1997, sp. zn. 252 Ls 142 Js 53814/96, jenž nabyl právní moci dne 6. 5. 1997, byl P. M. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v pěti případech podle §92a odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání jednoho roku a čtyř měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se z pověření převaděčské organizace podílel ve dnech 11., 15., 20., 25. a 29. 9. 1996 jakožto pěší převaděč na ilegálním převedení celkem nejméně 26 cizinců z České republiky na území Spolkové republiky Německo. Odsouzenému byli cizinci předáni na českém území v blízkosti státní hranice, odkud je tento v lesním porostu mimo povolený hraniční přechod převedl na německé území, kde je předal k další přepravě do vnitrozemí. V posledním případě byl při převádění osob v oblasti L. zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčských akcích obdržel postupně odměny ve výši 140, 300, 250-300 a 200 DM, přičemž v posledním případě mu byla odměna ve výši 200 DM přislíbena.
Dne 1. 9. 2003 pod sp. zn. 2299/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen, s ohledem na skutečnost, že vůči němu byl jakožto „mladému dospělému“ ve smyslu §105 zákona o mladistvých aplikován trest pro mladistvé, citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch