ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.206.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 206/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. H. rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 10 Ls 250 Js 3537/99, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v deseti případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §21, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 2000, sp. zn. 10 Ls 250 Js 3537/99, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. H. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců v deseti případech podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §25 odst. 2, §21, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za který byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že na pokyn osob podílejících se na ilegálním převádění osob, od konce měsíce ledna 1999 v deseti případech vždy okolo 18.00 hod. převzal do pro tyto účely pronajatého osobního automobilu na území Spolkové republiky Německo v blízkosti H. čtyři afghánské státní příslušníky, převedené předtím na německé území z České republiky přes „zelenou hranici“, a přepravil je do L. Při poslední přepravě dne 10. 3. 1999 okolo 18.45 hod byl v obci N. i s přepravovanými osobami zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na každé převaděčské akci obdržel odměnu ve výši 7 000 Kč, v posledním případě mu byla odměna ve shodné výši přislíbena.
Dne 3. 9. 2003 pod sp. zn. 4945/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch