ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.214.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 214/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. L. rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 3 Ds 651 Js 15244/00, a to pro dva trestné činy převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 a §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Plauen, Spolková republika Německo, ze dne 23. 11. 2000, sp. zn. 3 Ds 651 Js 15244/00, jenž nabyl právní moci dne 12. 2. 2001, byl J. L. uznán vinným dvěma trestnými činy převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a šesti měsíců.
Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že na spolkové silnici č. 283 v blízkosti obce K. ve Spolkové republice Německo převzal do jím řízeného automobilu zn. Ford Escort, české státní poznávací značky MOA 67-53, dne 31. 5. 2000 okolo 8.45 hod. 8 cizích státních příslušníků a dne 13. 6. 2000 před 9.35 hod. 5 cizích státních příslušníků, o kterých věděl, že krátce předtím překročili česko-německou státní hranici mimo povolený hraniční přechod, a že nedisponují povoleními potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, aby je přepravil dále do vnitrozemí, a to do G. V prvním případě jízdu vykonal, za což mu byla vyplacena odměna ve výši 500 DM, v druhém případě byl po převzetí osob zadržen, přičemž odměna ve stejné výši mu byla přislíbena.
Dne 15. 9. 2003 pod sp. zn. 2484/2002-MO-M/9 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. J. L. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář