ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.219.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 219/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 13. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. D. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 215 Ds 142 Js 017838/97, a to pro trestný čin společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č.1 a 2, §25, §69, §69a, §69b německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 6. 1997, sp. zn. 215 Ds 142 Js 017838/97, který nabyl právní moci dne 28. 6. 1997, byl M. D. uznán vinným trestným činem společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §25, §69, §69a, §69b německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 20. 3. 1997 kolem 5.00 hodin, jako jeden ze čtyřčlenné skupiny, která měla na objednávku převést šestnáct cizinců, převážně makedonské státní příslušnosti, přijal do svého automobilu Škoda, české státní poznávací značky ULI 81-34, v blízkosti hranic v oblasti O., čtyři z těchto cizinců, aby je převezl do B., přičemž mu bylo známo, a byl si vědom, že cizinci nevlastnili povolení k pobytu potřebné pro přicestování a pobyt na spolkovém území, a byla mu za to přislíbena peněžní odměna ve výši 500,-DM.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců a zákazu řízení motorových vozidel po dobu dvanácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. D. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík