ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.224.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 224/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 1890/00, a to pro tři trestné činy výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 4. 2000, sp. zn. 3 Ds 954 Js 1890/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl J. K. uznán vinným třemi trestnými činy výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Uvedené trestné činnosti se jmenovaný podle skutkových zjištění soudu dopustil tím, že po předchozí dohodě s blíže nezjištěnou osobou podílející se na organizování ilegálního převádění cizinců, ve třech případech převedl cizí státní příslušníky z České republiky mimo povolený hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo, do prostoru hájovny G., kde je na smluveném místě předal (v posledním případě měl předat) dalším osobám s motorovými vozidly k přepravě do vnitrozemí. Konkrétně tak převedl přes „zelenou hranici“ dne 20. 1. 2000 okolo 19:00 hod. 6 osob, dne 21. 1. 2000 ve večerních hodinách 6 osob a dne 25. 1. 2000 okolo 18:00 hod. 13 osob, přičemž v posledním případě byl před jejich předáním zadržen. Jednal přitom vždy s vědomím toho, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převaděčské akci mu byla v prvním případě vyplacena odměna ve výši 4.500,- Kč, v dalších dvou mu byla přislíbena odměna ve výši 40 až 50 DM za každou převedenou osobu.
Dne 25. 9. 2003 pod sp. zn. 4826/2001-MO-M/16 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. J. K. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě celkově velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nebezpečnost jednání odsouzeného navíc zvyšují skutečnosti charakterizující jeho osobu, podávající se z opisu evidence Rejstříku trestů, vyžádaného ve věci Nejvyšším soudem, a to, že se uvedených trestných činů dopustil přesto, že byl v nedávné minulosti v České republice opakovaně trestán pro jinou úmyslnou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoli zanedbatelné výměře. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář