ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.225.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 225/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. L., roz. S. rozsudkem Obvodového soudu v Rastattu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. Ls 52/98 503 Js 14363/99 VRS, a to pro trestný čin navádění ke křivé přísaze v jednočinném souběhu s pokusem o podvod a navádění ke křivé výpovědi provedené nikoliv pod přísahou podle §153, §154, §263, §22, §26, §52, §53 německého trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Rastattu, Spolková republika Německo ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. Ls 52/98 503 Js 14363/99 VRS, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byl P. L. uznán vinným trestným činem navádění ke křivé přísaze v jednočinném souběhu s pokusem o podvod a navádění ke křivé výpovědi provedené nikoliv pod přísahou podle §153, §154, §263, §22, §26, §52, §53 německého trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se dopustil podle zjištění soudu tím, že navedl svého syna P. L., aby před Zemským soudem v Baden – Badenu dne 29. 4. 1997 uvedl nepravdivě, že poškozená M. dne 10. 10. 1995 zaútočila nožem na jeho otce, obviněného P. L., přestože oba věděli, že ve skutečnosti dne 10. 10. 1995 obviněný P. L. uchopil poškozenou za paži a několikrát jí tloukl hlavou proti zdi přičemž poškozená utrpěla viditelná zranění. Toto učinili aby zmařili nárok na bolestné, uplatňované poškozenou M. proti jeho osobě. Dále ho navedl, aby dne 22. 4. 1997 u hlavního líčení před Okresním soudem v Bühlu, ohledně událostí ze dne 1. 1. 1996 a 23. 5. 1996 uvedl nepravdivě v jeho prospěch, že dne 1. 1. 1996 poškozenou M. hlavou proti zdi nemlátil, naopak on byl svědkyní M. ohrožován kuchyňským nožem a rovněž aby uvedl nepravdivě, že dne 23. 5. 1996 poškozené nic neudělal.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a tří měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 tr. zák.).
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. L. opakovaně naváděl jinou osobu, aby v řízení před soudem po řádném poučení vypovídala nepravdu, aby se tak vyhnul majetkové a trestní odpovědnosti. Tím byl dotčen zájem státu na náležitém zjištění rozhodných skutečností v soudním řízení. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík