ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.226.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 226/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. Z. rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 200 Ls 148 Js 016535/00, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 200 Ls 148 Js 016535/00, jenž nabyl právní moci dne 23. 11. 2000, byl P. Z. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že přes česko-německou hranici poblíž hraničního přechodu Z. provedl
1. dne 6. 3. 2000 tři moldavské státní občany,
2. dne 8. 3. 2000 tři cizí státní příslušníky
3. dne 15. 3. 2000 tři moldavské státní občany a
4. dne 16. 3. 2000 čtyři moldavské státní občany,
a to tak, že je na předem dohodnutém místě v T. přijal do svého osobního motorového vozidla, převezl je do oblasti hraničního přechodu Z., tam je nechal vystoupit, instruoval je kudy mají přejít tzv. zelenou hranici, projel hraniční přechod, na sjednaném místě za ním je opět přijal do svého vozidla a v prvních třech případech je dovezl na hlavní nádraží v D., zatímco v posledním případě byl s celou skupinou zadržen silami německé spolkové ochrany hranic v obci A., přičemž ve všech případech věděl, že převáděné osoby nemají platné cestovní doklady ani povolený vstup na území Spolkové republiky Německo a od neztotožněné osoby za uvedené převody obdržel celkem 3.800,- DM, z toho 1.600,- DM připadalo na jeho převaděčskou mzdu, 2.000,- DM na koupi jízdenek pro převáděné osoby a 200,- DM na jeho vedlejší náklady.
Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. Z. se pro finanční prospěch podílel na opakované ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nikoliv zanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář