ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.235.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 235/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. prosince 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. H. rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 7a Ls 250 Js 6549/97, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Bautzenu, Spolková republika Německo, ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 7a Ls 250 Js 6549/97, jenž nabyl právní moci dne 31. 7. 1997, byl D. H. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 29. 4. 1997 a 30. 4. 1997 vždy asi v 5:00 hodin převzal na německé straně v oblasti W. do jím řízeného osobního automobilu Škoda, české státní poznávací značky LBI 91-44, v prvém případě čtyři a ve druhém případě dva jugoslávské státní příslušníky, které předtím převedl neznámý pěší převaděč přes \"zelenou hranici\" do Německa, a přepravil je dále do B. V obou případech obdržel převaděčskou mzdu 500,- DM a věděl, že žádný z jím přijatých cizinců nedisponoval povolením k pobytu resp. potřebným vízem pro přicestování do Spolkové republiky Německo.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. H. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík