Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2003, sp. zn. 11 Tcu 243/2003 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.243.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.243.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 243/2003 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 11. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky F. Č. rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 4a KLs 422 Js 67197/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s nedovoleným obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 1, §31 č. 1, §33 německého zákona o omamných prostředcích, §52, §74 německého trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Odůvodnění: Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 3. 5. 1999, sp. zn. 4a KLs 422 Js 67197/98, jenž nabyl právní moci dne 11. 5. 1999, byl F. Č. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství společně s nedovoleným obchodováním s omamnými prostředky v nemalém množství podle §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 1, §31 č. 1, §33 německého zákona o omamných prostředcích §52, §74 německého trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se dopustil v podstatě tím, že po předchozí přípravě dne 4. 11. 1998 převezl jako řidič svého osobního automobilu Peugeot 306 české státní poznávací značky TPK 43-12 z České republiky přes hraniční přechod P./B. do Spolkové republiky Německo pod podlahou vozidla, v držáku na rezervu, kolo, ve kterém bylo ukryto v několika balíčcích 2.959,8 gramů heroinu brutto s obsahem účinné látky minimálně 1.268,24 gramů heroinu HCL, které měl předat kontaktní osobě. Za to měl obdržet blíže neurčenou odměnu. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. F. Č. se pro finanční prospěch podílel na ilegální přepravě velkého množství velice nebezpečné omamné látky na území jiného státu, přičemž jde o trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již citelné výši. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 11. listopadu 2003 Předseda senátu : JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/11/2003
Spisová značka:11 Tcu 243/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.243.2003.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-19