ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.253.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 253/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. listopadu 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. T . rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, a to pro trestný čin převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 16. 4. 1998, sp. zn. 251 Ls 142 Js 069466/97, jenž nabyl právní moci dne 17. 9. 1998 byl O. T. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v šesti případech podle §92a odst. 1, č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6, §3 odst. 1 věta 1, §58 odst. 1 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §53 německého trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že vědomě poskytoval přes prostředníka, jinak stíhaného P. V., pro převezení celkem 49 až 53 cizích státních příslušníků ze třetích zemí, v době od 6. 10. 1997 do 12. 11. 1997 v šesti případech malý transportér Citroen české státní poznávací značky TPA 91-63, který si vzal v červenci na tři roky na leasing, přičemž věděl, že cizinci neměli u sebe nezbytná povolení opravňující legální přicestování nebo povolení k pobytu, ani povolení k čekací lhůtě, a za to obdržel od jinak stíhaného V. odměnu, která byla za jednotlivé jízdy ve výši mezi 900,- až 1.200,- Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. O. T. se pro finanční prospěch podílel na ilegální organizované přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, a to ve více případech. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen trest odnětí svobody v již nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík