ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.37.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 37/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. března 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Obvodového soudu
v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne 26. 5. 1999, sp. zn.
1 Ls 951 Js 258/99, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v devíti případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53, §54, §69, §69a, §69b,
§73 trestního zákona Spolkové republiky Německo k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí oprávnění k řízení motorových vozidel na tři roky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Görlitzu, Spolková republika Německo, ze dne
26. 5. 1999, sp. zn. 1 Ls 951 Js 258/99, jenž nabyl právní moci dne 3. 6. 1999, byl M. M. uznán vinným pro trestný čin výdělečného převádění cizinců v devíti případech podle §92 odst. 1 č. 1 a 6, §92a odst. 1 č. 1 a 2, odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2, §52, §53, §54, §69, §69a, §69b, §73 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že v době od 11. 6. 1998 do 6. 1. 1999 v devíti případech převedl sám nebo společně s další osobou nejméně 44 cizích státních příslušníků blíže neznámé národnosti podléhající vízové povinnosti, přes viadukt přes zelenou hranici z České republiky do Spolkové republiky Německo do G. k osobnímu automobilu, který tam byl odstaven a odvezl je sám, případně s další osobou, do B., přestože věděl, že tito cizinci nevlastní povolení k pobytu potřebné pro Německo. Obviněný obdržel za svoji činnost celkovou částku ve výši 1.370,- DM. Za tyto trestné činy byl odsouzen
k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí oprávnění k řízení motorových vozidel na tři roky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák.
č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje
o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje
o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a
tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4
odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík