ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.43.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 43/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. W., roz. H., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. 219 Ds 148 Js 059623/00 917, a to pro trestný čin převádění cizinců v rámci převaděčské organizace podle §92a odst. 1, č. 1 a 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 26. 1. 2001, sp. zn. 219 Ds 148 Js 059623/00 917, jenž nabyl právní moci dne 26. 1. 2001, byl K. W. uznán vinným trestným činem převádění cizinců v rámci převaděčské organizace podle §92a odst. 1, č. 1 a 2, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §58 odst. 1 č. 1, §92 odst. 1 č. 1 a 6 německého cizineckého zákona, §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že po předchozí domluvě a plánu přicestoval jako motorizovaný převaděč dne 24. 10. 2000 po 22.00 hodině přes hraniční přechod Z. se svým osobním vozem AUDI 80, české SPZ, na spolkové území a jel k dohodnutému místu převzetí v blízkosti obce Z., kde vzal do svého vozu po 23.00 hodině dva státní příslušníky Srí Lanky, jednoho iráckého státního příslušníka a jednoho cizince z třetí země, jehož národnost nebyla blíže známa, kteří byli krátce předtím převedeni za asistence dvou blíže neznámých českých převaděčů mimo regulérní hraniční přechod, a hodlal tyto osoby dopravit do D., přičemž věděl, že tito cizinci neměli potřebné povolení pro pobyt, event. potvrzení o čekací lhůtě pro Spolkovou republiku Německo. Za každou převedenou osobu měl od objednatele obdržet 200 DM, tedy celkem 800 DM. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. K. W. se podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu, a to za účelem získání finančního prospěchu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Z opisu Rejstříku trestů je zřejmé, že K. W. se trestné činnosti, za kterou byl odsouzen cizozemským soudem, dopustil v krátké době po odsouzení pro trestnou činnost majetkové povahy na území České republiky. Jestliže byl odsouzen na území České republiky pro majetkovou trestnou činnost (trestné činy krádeže a zpronevěry) a v předložené věci se trestné činnosti dopustil ze zištných důvodů, pak i tyto okolnosti bylo nutno vzít v úvahu při posuzování závažnosti spáchaného trestného činu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík