ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.58.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 58/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. dubna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Š., rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 2 KLs 104 Js 18153/98, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §29 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1, §1 odst. 1 a přílohy I. zákona o omamných prostředcích, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 17. 3. 1999, sp. zn. 2 KLs 104 Js 18153/98, jenž nabyl právní moci dne 25. 3. 1999, byl M. Š. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek v nikoli malém množství a nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nikoli malém množství podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §29 odst. 1 č. 1, §3 odst. 1, §1 odst. 1 a přílohy I. zákona o omamných prostředcích, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 1. 9. 1998 okolo 12.45 hod. přicestoval osobním automobilem zn. Fiat Tipo, české státní poznávací značky, přes hraniční přechod W. do Spolkové republiky Německo, přičemž na spolkové území převezl celkem 1.467,3 g heroinu, s minimálním množstvím diacetylmorfin-hydrochloridu 319,1 g, ve třech balíčcích uschovaných za krytem reproduktorů v přístrojové desce vozu. Látku měl předat buď ve Spolkové republice Německo nebo v sousedním zahraničí drogovým překupníkům, za což měl obdržet odměnu ve výši cca 1.500 DM. Věděl přitom, že nemá povolení pro dovoz a manipulaci s omamnými látkami a také, že převážený heroin mohl být zapracován do velkého množství konzumentských jednotek.
Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let.
Dne 2. 4. 2003 pod sp. zn. 3333/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. Š. se dopustil velmi závažného úmyslného trestného činu, k jehož stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami. Rovněž je třeba přihlédnout k množství a povaze převážených omamných látek. Pokud pak jde o druh trestu, byl mu uložen vysoký nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch