ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.59.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 59/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky M. M., rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 1998, sp. zn. 4 Ds 945 Js 15780/98, a to pro trestné činy nedovoleného vstupu do země v souběhu s úmyslným nedovoleným pobytem ve čtyřech souvisejících případech a trestný čin krádeže podle §8 odst. 2 věta 1, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §92 odst. 1 č. 2 odst. 2 č. 1 A a B německého cizineckého zákona, §242 odst. 1 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 11. 1998, sp. zn. 4 Ds 945 Js 15780/98, jenž nabyl právní moci dne 13. 11. 1998, byl M. M. uznán vinným trestným činem nedovoleného vstupu do země v souběhu s úmyslným nedovoleným pobytem ve čtyřech souvisejících případech v souběhu s krádeží podle §8 odst. 2 věta 1, §4 odst. 1, §39 odst. 1, §92 odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 1 A a B německého cizineckého zákona, §242 odst. 1 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že ve dnech 8. 2. 1998, 10. 2. 1998, 10. 4. 1998 a 6. 7. 1998 opakovaně přicestoval bez zvláštního povolení do Německa, ačkoliv věděl, že byl na základě opatření Cizineckého úřadu města G. ze dne 8. 9. 1997 vyhoštěn, že neměl žádné zvláštní povolení ke vstupu do země, a byl dne 19. 12. 1997 ze Spolkové republiky Německo vykázán a v době mezi 5. 7. 1998, 19.00 hodin a 6. 7. 1998, 3.30 hodin nebo krátce předtím odcizil u jedné restaurace odstavené neuzamčené jízdní kolo R. A. v ceně cca 1.500 DM, aby je dopravil do České republiky a tam je prodal. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. ). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se opakovaně dopustil více trestných činů. Z obsahu cizozemského rozhodnutí vyplývá, že na území Spolkové republiky Německo byl již dříve soudně trestán, a to pro trestnou činnost obdobné povahy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v již nezanedbatelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík