ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.61.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 61/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky I. P., rozsudkem Zemského soudu ve Schweinfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 1 KLs 11 Js 16 230/95, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství v souběhu s provozováním nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nemalém množství podle §1, §3, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 německého zákona o omamných prostředcích ve spojení s Přílohou I tohoto zákona a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu ve Schweinfurtu, Spolková republika Německo, ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 1 KLs 11 Js 16 230/95, jenž nabyl právní moci 26. 8. 1996, byl I. P. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství v souběhu s provozováním nedovoleného obchodu s omamnými prostředky v nemalém množství podle §1, §3, §29a odst. 1 č. 2, §30 odst. 1 č. 4 německého zákona o omamných prostředcích ve spojení s Přílohou I téhož zákona a §52 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že dne 28. 12. 1995 převzal v P. od jinak stíhaného P. P. jeho osobní automobil zn. Opel Omega, české SPZ, ve kterém technickými změnami byla vytvořena dutina přístupná přes zadní kolesnice, v níž se ukryl heroin, aby uskutečnil objednanou cestu, pro kterou byl získán majitelem vozu za odměnu ve výši 5.000,00 DM. Obviněný P. byl do celé záležitosti zasvěcen potud, že má do Spolkové republiky Německo přepravit něco nezákonného, a tam že to musí z osobního automobilu vymontovat. S ohledem na celkové okolnosti počítal přinejmenším s tím, že bude možná přepravovat i omamný jed, přičemž jeho druh a množství a rovněž jakost mu však nebyly známy. P. byl zasvěcen i do technických podrobností úkrytu, takže byl s to sám demontáž provést, a věděl, že zboží je celkem ve dvaceti balíčcích. Obviněný P. odjel osobním automobilem, který mu byl přenechán, dne 28. 12. 1995 kolem 6.00 hodin z P. do motorestu „R. W.\", který byl dohodnut jako místo setkání a kam dorazil kolem 11.00 hodin. Odtud byl naveden k hale v oblasti M./O., kam vjel jeho osobním automobilem a po půl hodině vydoloval z úkrytu bez cizí pomoci omamný jed, který byl uložen ve dvaceti sáčcích, kdy včetně vzorku předaného 23. 12. 1995 se jednalo o celkem 9.972,5 g heroinu s podílem 5.697,2 g diacetylmorfin hydrochloridu. Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. I. P. se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě většího množství omamné látky na území jiného státu. Jednalo se přitom o vysoce nebezpečnou drogu (heroin), a to ve velkém množství (téměř 10 kg). Byl odsouzen za trestnou činnost, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku též mezinárodní smlouvy. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík