ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.68.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 68/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. 7 Ds 314 Js 139776/95, a to pro trestný čin společné krádeže podle §242 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, a tomuto trestnému činu odpovídající část úhrnného trestu, a to trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky L. V., rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. 7 Ds 314 Js 139776/95, a to pro trestné činy ilegálního přicestování a ilegálního pobytu ve Spolkové republice Německo a napomáhání k ilegálnímu přicestování a k ilegálnímu pobytu podle §3 odst. 1, §55 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, a těmto trestným činům odpovídající část úhrnného trestu, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 14. 5. 1996, sp. zn. 7 Ds 314 Js 139776/95, jenž nabyl právní moci ve vztahu k L. V. dne 12. 8. 1996, byl jmenovaný uznán vinným trestnými činy společné krádeže, ilegálního přicestování a ilegálního pobytu ve Spolkové republice Německo a napomáhání k ilegálnímu přicestování a k ilegálnímu pobytu podle §242 odst. 1 trestního zákoníku, §3 odst. 1, §55 odst. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, §58 odst. 1 cizineckého zákona. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že:
1. v říjnu 1995 po dobu jednoho týdne a od 1. do 19. 11. 1995 pracoval oproti odměně na statku zvlášť stíhaného J. B. v obci A., D. 8, jako učitel jezdectví, ačkoli neměl potřebné povolení k pobytu a k práci;
2. zprostředkoval spoluodsouzenému R. Š. v době od 3. do 19. 11. 1995 práci na statku zvlášť stíhaného J. B. v obci A., D. 8, ačkoli ten neměl potřebné povolení k pobytu a k práci;
3. dne 20. 11. 1995 okolo 15.30 hod. z pozemku jezdeckého dvora p. B. v A. spolu se spoluodsouzeným Š. odcizil vozidlo zn. Mitsubishi Pajero, státní poznávací značky AIC-EC 30, patřící firmě B., v hodnotě 30 000 DM. Z tohoto osobního vozidla dále odcizili peněženku poškozené T. K., obsahující hotovostní částku 1000 DM.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Dne 4. 4. 2003 pod sp. zn. 2983/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem.
Co se týče druhé formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (viz č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu) se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
S ohledem na výše uvedené úvahy dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutků, ve kterých jsou spatřovány podle německého právního řádu trestné činy ilegálního přicestování a ilegálního pobytu ve Spolkové republice Německo a napomáhání k ilegálnímu přicestování a k ilegálnímu pobytu (skutky uvedené výše pod body 1, 2).
Z obsahu spisu se podává, že odsouzený se uvedených činů dopustil jednak přicestováním do země za účelem nastoupení do pracovního poměru a výkonem pracovního poměru bez potřebných povolení k pobytu a práci a jednak zprostředkováním shodné činnosti další osobě. Spáchal-li tyto trestné činy, aniž se současně v jednočinném souběhu s nimi dopustil i jiného trestného činu, pak tato jednání nenaplňují obligatorní znaky žádné skutkové podstaty trestného činu podle trestního zákona České republiky.
Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti na zápis cizozemského odsouzení v této části (tj. ohledně skutků uvedených výše pod body 1, 2 a za ně odpovídající části uloženého úhrnného trestu) zamítl.
Toliko skutek, ve kterém je v posuzovaném rozhodnutí německého soudu spatřován trestný čin společné krádeže vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). V tomto rozsahu jsou tedy splněny všechny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ohledně shora uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. L. V. se dopustil relativně závažné majetkové trestné činnosti, s vysokou škodou způsobenou více osobám. Závažnost činu je zde pak podstatnou měrou zvyšována okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětného rozsudku německého soudu, a to, že jmenovaný se posuzované trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení německým soudem pro jinou trestnou činnost, navíc pouze několik dnů od právní moci tohoto odsouzení. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu, jsou v tomto směru splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž byly splněny podmínky pro zápis do evidence Rejstříku trestů a skutků, ohledně nichž tyto podmínky splněny nebyly, pak Nejvyšší soud rozhodl o tom, že odpovídající část trestu odnětí svobody, která se zapíše do evidence Rejstříku trestů, činí jeden rok.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu :
JUDr. Karel Hasch