ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.72.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 72/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95.
Odůvodnění:
Dne 9. 4. 2003 pod sp. zn. 4946/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání odsouzení občana České republiky B. S. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud zjistil, že rozhodnutí jež bylo podkladem pro zaznamenání údajů o odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 3. 1996, sp. zn. 8 Kls 207 Js 133261/95, do evidence Rejstříku trestů, ve smyslu §4 odst. 1 zákona, ve vztahu ke shora jmenovanému již dříve pravomocně učinil, a to rozsudkem ze dne 31. 10. 1997, sp. zn. Tcnu 17/97, jímž citovaný cizozemský rozsudek podle §384a tr. ř. v tehdy platném znění uznal na území České republiky. Učinil tak k návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. 247/97-M.
Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle §4 odst. 2 zákona.
Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že byl-li jeho rozhodnutím cizozemský rozsudek uznán na území České republiky, bylo tak současně v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto i o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci do evidence Rejstříku trestů. Postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení zde tedy již nepřipadal v úvahu. Návrh proto zamítl.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch