ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.79.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 79/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 1 KLs 141 Js 18700/98, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvou případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §3 odst. 1 a §58 německého cizineckého zákona, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Regensburgu, Spolková republika Německo, ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 1 KLs 141 Js 18700/98, jenž nabyl právní moci dne 21. 9. 1999, byl V. M. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců v organizované skupině ve dvou případech podle §92b odst. 1, §92a odst. 1, §92 odst. 1 č. 1 a č. 6, §3 odst. 1 a §58 německého cizineckého zákona, §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že po předchozí dohodě s dalšími osobami, že budou nepřetržitě za odměnu do Spolkové republiky Německo převážet cizí státní příslušníky, kteří nevlastnili žádné povolení potřebné k pobytu, za tím účelem, aby si touto činností opatřovali nepřetržitý zdroj příjmů:
1. dne 5. 10. 1998 se spolupodílel jako koordinátor na převezení většího počtu kosovských albánců, kteří předtím ilegálně přicestovali. Tito měli být převezeni nákladním vozem, který si pronajal za tím účelem spoluobžalovaný B., a na který mu M. předal při setkání v U. finanční obnos ve výši 400 DM a převzal ho od něj spolu se zvlášť stíhaným K., aby s ním z obce N. do U. tyto cizince převezli. M. věděl, že má dojít k převedení většího počtu osob, měl tento transport koordinovat, a obdržel od osoby, která mu dala příkazy zálohu na akci ve výši 3000,- Kč a 100 DM na benzín. Celá akce ztroskotala z toho důvodu, že osoby které ilegálně přicestovaly, byly předtím v obci N. zadrženy.
2. dne 14. 10. 1998 se spolupodílel jako koordinátor na převezení 25 ilegálně přicestovavších osob, převážně jugoslávských státních příslušníků, kteří měli být převezeni do vnitrozemí Spolkové republiky Německo. Obviněný M. se zvlášť stíhaným S., kterému byl slíben obnos ve výši 1.200 DM, kterýžto obnos mu M. měl předat, avšak ten on neobdržel, jeli do obce R. a kolem 12.00 hodiny tam auto postavili na parkovišti firmy N. M. potom odvezl svým osobním vozem Škoda, S. zpět do České republiky. Potom - na základě telefonického příkazu objednatele - vezl zvlášť stíhané osoby jménem B. a V., kteří měli vozidlo určené k převádění řídit, do Spolkové republiky Německo k místu, kde vozidlo mělo být odstaveno. B. s V. potom v oblasti obce W. - v prostoru působnosti spolkové inspekce hranic - naložili do vozidla ilegálně přicestovavší osoby. Za to obdržel rovněž v tomto případě od svého objednatele 3.000,- Kč a peníze na dodatečné výdaje. V 19.25 hodin je v obci T. zastavila hlídka spolkové ochrany hranic.
Za tyto trestné činy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a čtyř měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. M. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v citelné podobě. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík