ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.80.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. října 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. B. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 32759/98, a to pro pokus trestného činu počítačového podvodu a trestný čin převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1 a 2, §92 odst. 1 č. 1 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §263a odst. 1, 2, §263 odst. 2, §22 a §23 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. 219 Ls 142 Js 32759/98, jenž nabyl právní moci dne 3. 3. 1999, byl J. B. uznán vinným pokusem trestného činu počítačového podvodu a trestným činem převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, §263a odst. 1, 2, §263 odst. 2, §22, §23 odst. 1 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za což byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že
1. dne 17. 5. 1998 v 15:08 hod. se prostřednictvím EC karty ke kontu č. 2221314, poškozeného Š. G., pokusil vybrat z peněžního automatu spořitelny W., pracoviště A., finanční hotovost ve výši 600 DM, ačkoli věděl, že není oprávněn kartu používat, a že na peníze nemá žádný nárok. Transakce byla přerušena a karta vrácena zpět. Téhož dne v 15:39 hod. se opět pokusil u druhého automatu stejného peněžního domu v A. vybrat prostřednictvím uvedené karty finanční hotovost ve výši 100 DM, přičemž i v tomto případě byla transakce přerušena, avšak karta nebyla automatem vrácena. Předmětná karta byla poškozenému odcizena dne 16. nebo 17. 3. 1998 z uzamčeného osobního vozu v obci K. v České republice.
2. dne 19. 5. 1998 na příkaz blíže nezjištěné osoby převzal v M. ve Spolkové republice Německo pronajatý transporter zn. Iveco, německé státní poznávací značky M-LV 2140, na kterém zalepil vnější okna přepravného prostoru, následně dne 20. 5. 1998 v časných ranních hodinách odjel na předem smluvené místo v blízkosti B. G., kde okolo 5:00 hod. do vozidla převzal celkem 30 jugoslávských a makedonských státních příslušníků, převedených předtím pěším převaděčem na německé území přes „zelenou hranici“ z České republiky, s tím, že je dále přepraví do B., přičemž jednal s vědomím toho, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo, a za jeho podíl na převaděčské akci mu byla přislíbena finanční odměna.
Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 4607/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona o Rejstříku trestů se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 trestního řádu Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (přinejmenším trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b trestního zákona, trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a trestního zákona a trestného činu nedovoleného překročení státní hranice podle §171a trestního zákona). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. J. B. se dopustil jednak úmyslné majetkové trestné činnosti spáchané více útoky, jednak se pro finanční prospěch podílel na organizované ilegální přepravě značného počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. V prvním případě je z hlediska závažnosti činu nutno přihlédnout zejména ke konkurenci trestných činů a počtu útoků a v druhém případě ke skutečnosti, že jde o v současnosti velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh a výměru trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vyhotovil:
JUDr. Alexander Sotolář