ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.82.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 82/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Okresního soudu v Crailsheimu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 4 Ls 212 Js 8320/99, a to pro trestný čin převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Crailsheimu, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 4 Ls 212 Js 8320/99, jenž nabyl právní moci dne 10. 11. 1999, byl M. M. uznán vinným trestným činem převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 1, 6, §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se měl podle zjištění soudu dopustit tím, že za příslib zaplacení 2 000 DM blíže nezjištěnými osobami vzal dne 31. 1. 1999 na stavebním pozemku v blízkém okolí P. mezi náklad do jím řízeného zaplombovaného kamionu celkem 54 osob, a to tak, že nařízl provazem svázanou plachtu kamionu za nástavbou řidiče a zvedl ji tak, že osoby mohly nastoupit, aniž by bylo poškozeno plombování. Poté je následujícího dne okolo 2.45 hod. převezl přes hraniční přechod W. z České republiky na území Spolkové republiky Německo, kde je na parkovišti v oblasti R. a. S. nechal vystoupit. Jednal přitom s vědomím, že přepravované osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a deseti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 2984/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. M. se pro finanční prospěch podstatnou měrou podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen zejména citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch