ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.86.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 86/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. R. rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, a rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, a to pro trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění, společného převádění cizinců a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu, Spolková republika Německo, ze dne 25. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 1511/99, jenž nabyl právní moci dne 18. 5. 1999, byl R. R. uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokusem trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění podle §92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že opakovaně přicestoval do Spolkové republiky Německo odkud pak cestoval dále do Holandska, a to dne 7. 7. 1997 přes hraniční přechod S., dne 20. 9. 1997 přes hraniční přechod S. a dne 18. 11. 1997 přes hraniční přechod W. Dne 6. 10. 1998 pak hodlal opět přicestovat do Německa přes hraniční přechod W., na hraničním přechodu byl kontrolován a následně zatčen. Jednal přitom s vědomím, že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.
Rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999, sp. zn. 3 Ls 5 Js 7070/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu ze dne 27. 9. 1999, sp. zn. Ns 5 Js 7070/98, byl pak uznán vinným trestnými činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, §92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1a, 1b, §8 odst. 2 věta 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se dopustil tím, že dne 5. 3. 1998 získal zvlášť stíhaného J. H., aby za 200-500 DM spolupůsobil při ilegálním převádění cizinců z České republiky přes zelenou hranici na území Spolkové republiky Německo. Týž den s ním jel přes hraniční přechod M. na německé území, kde mu ukázal převaděčskou trasu a místo převzetí osob v obvodu obce N., odkud měl převedené osoby dopravit do S. H. pak dle pokynů odsouzeného následujícího dne odpoledne dopravil 21 cizích státních příslušníků ve skříňovém voze k česko-německé hranici, odkud je odsouzený a další pěší převaděč v obvodu obce N. převedli přes zelenou hranici na německé území. H. mezitím přijel na smluvené místo převzetí přes hraniční přechod W. a osoby okolo 21:00 hod. převzal. Odsouzený se vrátil zpět do České republiky. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo a že byl rozhodnutím města B. č. EWA 166-1 ze dne 13. 6. 1994 z území Spolkové republiky Německo vypovězen a ihned odsunut a že zákaz vstupu na jeho základě stále platí.
Pro tyto trestné činy byl odsouzen, při zahrnutí odsouzení ze dne 25. 3. 1999 a současně zrušení tímto rozsudkem uloženého trestu odnětí svobody, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání tří let.
Dne 16. 4. 2003 pod sp. zn. 3025/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německými soudy do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
V posuzovaném případě byl rozsudkem Zemského soudu ve Weidenu uložen trest za obdobných podmínek, za jakých se v případě souběhu trestných činů ukládá dle českého právního řádu souhrnný trest. Jednalo se o celkový (souhrnný) trest jednak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a společného převádění cizinců, pro nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Weidenu ze dne 8. 3. 1999 ve spojení s tímto rozhodnutím, jednak pak za trestné činy nedovoleného vstupu do země po vyhoštění, nedovoleného pobytu v zemi po vyhoštění a pokus trestného činu nedovoleného vstupu do země po vyhoštění z rozsudku Okresního soudu ve Weidenu ze dne 25. 3. 1999. Za této situace byl Nejvyšší soud povinen z hledisek uvedených v §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., zkoumat všechny činy, za které byl trest uložen a následně ve výroku rozhodnutí o zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů konstatovat všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení (cizozemským soudem nebo soudy) sestává.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák., dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. R. se jednak podílel na organizované ilegální přepravě velkého počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, pro což také získal a zaškolil další osobu a jednak opakovaně sám vstoupil a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Závažnost činů je zde zvyšována také okolností spočívající v osobě odsouzeného, podávající se z předmětných rozsudků německých soudů, a to, že v minulosti již byl ve Spolkové republice Německo pro trestnou činnost související s ilegálním převáděním cizinců odsouzen. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch