ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.97.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 97/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 30. června 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. K., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, a to pro trestný čin převádění cizinců ve skupině podle §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky F. L., část D., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodového soudu v v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, jenž nabyl právní moci dne 16. 9. 1999, byli S. K. a F. L. (F. L.) uznáni vinnými pro trestný čin převádění cizinců podle §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona. Uvedeného trestného činu se dopustili tím, že v noci ze dne 13. 2. 1999 na 14. 2. 1999 převezli společně přes zelenou hranici v blízkosti F. osm jugoslávských státních příslušníků na dohodnuté místo přijetí na území Spolkové republiky Německo, kde čtyři z nich byli dále vyzvednuti osobním autem dalším převaděčem a čtyři z nich se po marném čekání na další auto vydali s převaděči na cestu zpět do České republiky a byli přitom zadrženi policií. Za tento trestný čin byl každý z nich odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud shledal, že ve věci F. L. bylo o zaznamenání údajů o jeho odsouzení rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 6. 7. 1999, sp. zn. 216 Ds 148 Js 9869/99, pro trestný čin převádění cizinců podle §25 odst. 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, §92a odst. 1, č. 2 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., již dříve pravomocně rozhodnuto, a to usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 11 Tcu 57/2003. Protože o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již bylo v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, tak Nejvyšší soud návrh ve vztahu k osobě F. L. zamítl.
Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh ve vztahu k osobě S. K. a zjistil, že z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený S. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. S. K. se podílel na organizované ilegální přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě S. K. vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík