ECLI:CZ:NS:2003:11.TD.12.2003.1
sp. zn. 11 Td 12/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného S. J., nyní P., projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2003 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 341/2003 a její přikázání Krajskému soudu v Brně se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 3 T 327/2002, byl obviněný S. J., nyní P., uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný S. J. a v jeho neprospěch i okresní státní zástupkyně a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Krajským soudem v Praze.
Podáním ze dne 4. 2. 2003 navrhla předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze podle
§25 tr. řádu odnětí trestní věci obviněného S. J. Krajskému soudu v Praze a její přikázání Krajskému soudu v Brně s odůvodněním, že by bylo vhodné, s ohledem na dlouhodobou pracovní neschopnost obviněného, která zapříčinila několikeré odročení veřejného zasedání, projednání podaných odvolání u krajského soudu v místě trvalého bydliště obviněného v B.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl
k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není
v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze
v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
Krajský soud v Praze je soudem věcně a místně příslušným k projednání odvolání obviněného S. J. a okresní státní zástupkyně a v několika po sobě jdoucích veřejných zasedáních se o to také pokusil. Skutečnost, že se obviněný k projednání svého odvolání ke Krajskému soudu v Praze opakovaně nedostavil z důvodů dlouhodobé pracovní neschopnosti, by mohla být z hlediska odnětí věci důležitým důvodem, jen pokud by byla naděje, že tomu bude u soudu, kterému by byla věc přikázána, jinak. Této úvaze však zatím nic nesvědčí. Obviněný S. J. je zatím stále nemocen a zřejmě není naděje, že by se v tomto stavu mohl dostavit k odvolacímu soudu, i kdyby jím byl soud v jeho bydlišti. V tomto stadiu řízení se proto jeví změna místní příslušnosti soudu jako předčasná. Jasno v této věci by mohlo udělat odborné vyjádření, případně znalecký posudek z oboru zdravotnictví, ze kterého by bylo jednoznačně patrno, zda je obviněný schopen zúčastnit se plnohodnotně bez následku na svém zdraví soudního řízení v místě bydliště, případně za jakých podmínek a do jaké vzdálenosti by ho cesta k soudu na zdraví nepoškodila. Protože zatím žádný takový důkaz proveden nebyl, nemohl se návrh předsedkyně senátu Krajského soudu
v Praze shledat s úspěchem, a proto bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera