ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1007.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 1007/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovolání obviněného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 5 To 605/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 145/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 7 T 145/2002, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozsudku a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odstavce 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému P. H., bytem S. O., N. O. 1468/2, škodu ve výši 5.000,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. 5 To 605/2002, podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen jak obviněnému J. B., tak jeho obhájci JUDr. L. L., tak Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě shodně dne 31. 1. 2003.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 31. 3. 2003 dovolání ( č. l. 170 a 170a spisu), v němž uvedl pouze to, že dovolání směřuje proti výše uvedenému usnesení krajského soudu.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že dovolání obviněný neopřel o žádný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nevymezil rozsah, v jakém usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 5 To 605/2002, ze dne 13. 12. 2002 napadá, ani jakého rozhodnutí se domáhá. Dále konstatuje, že toto dovolání v tzv. blanketární podobě zřejmě sleduje pouze zachování dovolací lhůty. V takto podaném dovolání obviněný žádný zákonný dovolací důvod nedeklaroval. Námitky, které pak obviněný uvedl v doplňku dovolání ze dne 1. 7. 2003 v tom smyslu, že soud učinil nesprávná skutková zjištění, nekorespondují s obsahem žádného dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Ovšem toto doplnění bylo učiněno až po uplynutí dvouměsíční zákonné dovolací lhůty, kdy již nelze měnit a rozsah a důvody dovolání, ani je poprvé v dovolání vymezovat. Protože podané dovolání nemá náležitosti obsahu dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Obviněný J. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání a dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud současně shledal, že dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, neboť dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný též podal dovolání včas, neboť tak učinil v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení napadeného rozhodnutí (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dovolání obviněného J. B. splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí podání (§59 odst. 4 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá, a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
Jan Bandy však v dovolání vypracovaném dne 28. 3. 2003 a předaném k poštovní přepravě dne 31. 3. 2003 (tj. v poslední den zákonné dovolací lhůty) neuvedl dovolací důvod, o který by se mělo jeho dovolání opírat, ani nevymezil rozsah, v němž rozhodnutí soudu druhého stupně napadá.
Podle §265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jím zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V posuzované věci sice není zřejmé jakým způsobem předseda senátu soudu prvního stupně vyzval obhájce obviněného k odstranění vad ve smyslu citovaného zákonného ustanovení (č. l. 171v spisu), to je však pro rozhodnutí Nejvyššího soudu právně nevýznamné. Toto ustanovení je totiž nutno posuzovat v návaznosti na ustanovení §265f odst. 2 tr. ř., podle něhož rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
K tomu je dále třeba uvést, že preklusivní lhůta dvou měsíců podle §265e odst. 1 tr. ř. je lhůtou procesní, o jejímž počátku, běhu, skončení a zachování platí ustanovení §60 tr. ř. Stejný charakter má i lhůta dvou týdnů (§265h odst. 1 tr. ř.), která je též lhůtou propadnou. Po jejím marném uplynutí doplnění obsahu dovolání již není možné. Posouzení vztahu těchto lhůt se podle názoru Nejvyššího soudu (srov. usnesení sp. zn. 6 Tdo 139/2003) ustálilo na tom, že reaguje-li obviněný prostřednictvím svého obhájce na výzvu soudu učiněnou podle §265h odst. 1 tr. ř. a ve stanovené lhůtě dvou týdnů nejen odstraní nedostatky náležitostí obsahu původního dovolání, ale současně změní též rozsah nebo důvody dovolání, nebo je dokonce vůbec poprvé vymezí, je třeba takový úkon považovat za právně irelevantní, učiní-li tak až po uplynutí dvouměsíční lhůty podle §265e odst. 1 tr. ř. Lhůta k odstranění vad totiž není prostředkem k prodloužení lhůty k podání dovolání a dispozicím s ním způsobem v ní zákonem umožněným. Po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání lze v rámci dvoutýdenní lhůty poskytnuté za účelem odstranění vad podaného dovolání účinně napravovat jen ty nedostatky dovolání, jež se netýkají rozsahu, v němž dovolatel rozhodnutí napadá, a důvodů, ze kterých rozhodnutí napadá.
Jak je z výše uvedeného zřejmé, obviněný podal v poslední den zákonné dvouměsíční lhůty (§265e odst. 1 a 2 tr. ř.) dovolání, ve kterém neuvedl ani rozsah, v němž napadá rozhodnutí odvolacího soudu, ani žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Takové dovolání tedy evidentně nesplňovalo náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.). Za této situace pak už další jeho podání, které bylo později doručeno soudu – za další téměř tři měsíce (dne 30. 6. 2003), nebylo možno považovat za úkon právně relevantní, neboť byl učiněn až po marném uplynutí výše uvedené lhůty k podání dovolání, v níž lze vymezit (měnit) rozsah a důvody dovolání. Jestliže tedy obhájce obviněného podal dne 30. 6. 2003 „odůvodnění dovolání“, které došlo Okresnímu soudu v Ostravě dne 1. 7. 2003, stalo se tak marně a procesně bezvýznamně, protože v té době již uvedená zákonná lhůta uplynula.
Z těchto důvodů dovolací soud musel vycházet z dovolání o tom obsahu, jak vyplývá z podání učiněného dne 31. 3. 2003, které však vůbec nesplňovalo náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř., jak již bylo shora rozvedeno.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného J. B. odmítnul podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., aniž by věc meritorně přezkoumával, neboť dovolání nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Takové rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík