ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1095.2002.1
sp. zn. 11 Tdo 1095/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. května 2003 o dovolání obviněného P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 7 To 361/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 3 T 47/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 7. 2002, č. j. 3 T 47/2002-113, byl obviněný P. H. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Za tento trestný čin byl podle §250a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dva) roky. Podle §39a odst. 3 byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 (dva) roky. Současně byl zrušen výrok o trestu, který byl obžalovanému uložen rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 15. 9. 1999, sp. zn. 2 T 112/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2000, sp. zn. 6 To 554/99, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkového zjištění okresního soudu se obviněný takto kvalifikovaného jednání dopustil tím, že dne 13. 8. 1999 ve V. M., okr. V., oznámil u Ž. p., a. s. P., jako pojistnou událost krádež motorového vozidla zn. Fiat Brava, jehož majitelem byla leasingová společnost C., a. s., P., ke které mělo dojít dne 11. 8. 1999 ve Slovenské republice v T., v důsledku čehož byla ČS Ž. p. vyplacena uvedené leasingové společnosti částka 251.933,- Kč, přičemž pojišťovnu uvedl v omyl, neboť ve skutečnosti v T. zmíněné vozidlo prodal za nezjištěnou finanční částku a peníze si ponechal, když škoda ve výši 251.993,- Kč vznikla nástupnické P. Č. s., a. s., P.
Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 8. 2002, sp. zn. 7 To 361/2002, podle §256 tr. ř. zamítl a z podnětu odvolání poškozené P. Č. s., a. s. P., n. R. podle §259 odst. 2 tr. ř. z opaku §259 odst. 3 tr. ř. byl uvedeným rozsudkem napadený rozsudek doplněn o výrok týkající se nároku označené poškozené na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal dne 16. 10. 2002 obviněný v zákonné lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) prostřednictvím obhájce dovolání, a to proti všem výrokům rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 8. 2002, č. j. 7 To 361/2002-142, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 1. 7. 2002, č. j. 3 T 47/2002-113. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dovolání opřel o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku zpochybnil věrohodnost korunního svědka R. V., který ihned po události - krádeži vozidla na Slovensku - vypovídal Policii SR o tom, že jim vozidlo bylo odcizeno, poté po návratu do ČR tuto událost neohlásil a vlastně až po delší době - cca 1 a půl roku - sám oznámil tuto událost policii ČR. Dále dovolatel uvedl, že mezi dovolatelem a svědkem existují vážné rozpory, což prokazuje i další společné stíhání obou osob, týkající se ohrožení životního prostředí, kde jsou rovněž rozporuplná tvrzení. Dovolatel má za to, že Okresní soud ve Vsetíně pochybil jednak v tom směru, že zjištěné důkazy - zejména výpověď svědka R. V. - nesprávným způsobem zhodnotil a dále si nevyžádal jako důkaz trestní spis z Policie ČR, týkající se stíhání obou osob v souvislosti s ohrožením životního prostředí. Dovolatel vytýká Okresnímu soudu ve Vsetíně pochybení zejména v tom směru, že neúplným způsobem zjistil skutkové okolnosti a navíc zjištěné okolnosti nesprávným způsobem zhodnotil. Dále dovolatel uvedl, že během trestního řízení nebyly nijakým způsobem prověřovány informace a důkazy, které uváděl ve své výpovědi dovolatel, a které by prokazovaly jeho nevinu. Během trestního řízení se podle mínění dovolatele věrohodným způsobem, a to ani za použití věrohodných usvědčujících důkazů, nepodařilo prokázat, že by dovolatel spáchal trestný čin pojistného podvodu a „stejně tak nepřímé důkazy neutvořily ucelený okruh důkazů, který by prokázal vinu dovolatele“.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a sám ve věci rozhodl tak, že jej „podle §226 písm. a), c) trestního řádu zprostí obžaloby v celém rozsahu“.
K dovolání obviněného se vyjádřil podáním ze dne 11. 12. 2002 státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolání po formální stránce poukazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že v daném případě šlo o nesprávné právní posouzení skutku. Po stránce obsahové v něm dovolatel cestou poukazu na nevěrohodnost výpovědi korunního svědka R. V. poukázal na nesprávné hodnocení provedeného dokazování, jehož rozsah měl být doplněn právě o spisový materiál, dokumentující jím tvrzenou V. motivaci poškodit jej křivým svědectvím. Podle dovolatelova názoru nelze prokázat, že se dopustil trestného činu pojistného podvodu. Závěrem dovolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku s tím, aby dovolací soud ve věci rozhodl sám tak, že jej „dle §226 písm. a), c) trestního řádu zprostí obžaloby“. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále považuje za zřejmé, že dovolatel uplatnil námitky směřující proti způsobu hodnocení důkazů, shodně provedenému soudy obou stupňů, zpochybnil přisouzená skutková zjištění a tedy zasáhl do stability posouzení jemu přisouzenému skutku, aniž by uplatnil jakoukoliv ve smyslu použitého dovolacího důvodu zohlednitelnou hmotně právní námitku. Postupoval tak bez ohledu na zákonné vymezení použitého dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, jakožto důvodu hmotně právního, spojeného s přezkumem správnosti souladu přisouzeného skutkového stavu věci, dovoláním neovlivnitelného, s jeho právním posouzením. Přitom svojí argumentací nenaplňuje ani jiný zákonný dovolací důvod a cestou dovolání se snaží opakovaně uplatnit svoji neúspěšnou odvolací iniciativu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství považuje za rozhodující, že dovolání dovolatele v předmětné trestní věci bylo podáno z jiného důvodu ,než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., přičemž použitý dovolací důvod byl uplatněn pouze formálně bez návaznosti na jeho zákonný účel. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tak, že se dovolání odsouzeného P. H. odmítá, a současně navrhl, aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.), neboť napadá pravomocný rozsudek soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě jakož i na místě, kde lze podání učinit (265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněný důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli takové rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto ustanoveních ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští založení rozhodnutí na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění jako důvod dovolání.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.)
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou v něm vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v předmětné věci.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky obviněného se netýkaly právního posouzení skutku zjištěného soudem. Směřovaly proti způsobu, jakým byly vyhodnoceny důkazy provedené soudem.
Ačkoli tedy obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 22. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman