ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1179.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 1179/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 23. října 2003 dovolání obviněného V. P., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 2. dubna 2003, sp. zn. 55 To 440/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 95/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 55 To 440/2002, jako soudu odvolacího, bylo k odvolání obviněného V. P. rozhodnuto tak, že byl uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., a to v podstatě na tom skutkovém základě, že v blíže nezjištěné době od 7. 11. 1998 do 24. 2. 1999 převzal od neznámé osoby osobní auto Mercedes 280C, SPZ HG-DH 621 v hodnotě 346.000,- Kč, jež bylo odcizeno dne 7. 11. 1998 v L. ke škodě U. S., poté z něj odstranil výrobní číslo karoserie, a na stejné místo pak přivařil část plechu s vyraženým číslem karoserie, kterou získal z jiného vozidla Mercedes 280C, které si do České republiky nechal dovézt jako totálně havarované ze SRN dne 24. 2. 1999, a poté vozidlo s takto vyměněným číslem karoserie přihlásil do evidence motorových vozidel, bylo mu přiděleno SPZ AKE 72-83, a toto vozidlo používal až do 10. 2. 2000, kdy bylo zajištěno Policií ČR. Byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle dovolatele spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení skutku. Má za to, že na základě zjištěného skutkového stavu nebylo možno dospět k závěru o jeho vině trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. Dovolatel poukázal na nezákonnost postupu orgánů přípravného řízení spočívající v tom, že jeho obhájce nebyl vyrozuměn o provedení výslechu svědkyně P., tento výslech byl proveden bez účasti obhájce, byť tento vyžadoval, aby byl vyrozumíván o všech vyšetřovacích úkonech. Tento nezákonný postup vyšetřovatele soudy akceptovaly a tím došlo k porušení jeho práv na obhajobu. Dále pak vytýkal napadenému rozhodnutí, že byl nesprávně učiněn závěr o jeho vědomí, že vozidlo, které na sebe převedl, může pocházet z trestné činnosti spáchané jinou osobou, a že s tím byl srozuměn. Poukázal na svou obhajobu, podle níž předmětné vozidlo sestavil z náhradních dílů zakoupených na základě inzerátu. Zdůraznil, že měl vědomost o tajných kódech výrobce vozů Mercedes, a že pokud by si byl vědom toho, že vozidlo pochází z trestné činnosti, tak by mu nic nebránilo v tom, aby tyto kódy našel a odstranil. Zdůraznil, že jednal v dobré víře, že jde o věci nepocházející z trestné činnosti, když se jednalo o vrak vozidla, kde chyběla řada dílů, např. všechna kola. Dále pak namítl, že nebyl řádně zjišťován stav, v němž se vozidlo nacházelo v době jeho převzetí obviněným, a že tudíž nebyla správně zjištěna hodnota tohoto auta. Poukázal na to, že znalecký posudek byl zaměřen na stav a výbavu vozidla v době jeho odcizení, nikoliv na zjištění hodnoty vraku vozidla v době, kdy je zakoupil. Dále pak vytkl, že vozidlo neužíval do doby jeho zajištění Policií ČR, naopak v létě 1999 je „přepsal“ na svědkyni P. V závěru dovolání pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Z vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání vyplývá, že dovolatel uvádí zejména námitky skutkové povahy, které nenaplňují jím uplatněný dovolací důvod. Tento dovolací důvod nenaplňují ani jeho námitky týkající se údajného procesního pochybení v souvislosti s prováděním výslechu svědkyně P. Podle státní zástupkyně pouze argumentace, kterou se dovolatel pokouší namítnout absenci subjektivní stránky trestného činu podílnictví, naplňuje jím deklarovaný dovolací důvod, ovšem tato námitka je s ohledem na provedená skutková zjištění zjevně neopodstatněná. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného V. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, obsahuje obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř., a bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce.
Dovolání lze ovšem podat výlučně z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále zapotřebí posoudit, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze skutečně pokládat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť existence zákonného dovolacího důvodu je současně podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce zákona tak vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Tzn., že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je v takovém případě posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu se zákonem, tj. zda jsou právně kvalifikovány ve shodě s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jinými slovy řečeno, dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Z výše uvedeného obsahu dovolání obviněného V. P. je zřejmé, že obviněný ve skutečnosti polemizuje se skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy. Opakuje obhajobu uplatněnou již v řízení nalézacím a odvolacím, když znovu tvrdí, že vozidlo zakoupil v dobré víře, že nepochází z trestné činnosti. Tento závěr o absenci subjektivní stránky ovšem obviněný vyvozuje z jiných skutkových podkladů, než ke kterým dospěl odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Odvolací soud totiž učinil výše již rozvedená skutková zjištění, ze kterých pak vyvodil právní závěr o úmyslu obviněného převést na sebe věc získanou trestným činem spáchaným jinou osobou. Obviněný namítá jiné skutkové okolnosti, které by podle jeho názoru odůvodňovaly právní závěr, podle něhož nejednal úmyslně. Jestliže odvolací soud učinil zjištění, že obviněný odstranil z vozidla výrobní číslo karoserie, na stejné místo pak přivařil část plechu s vyraženým číslem karoserie jiného vozidla, které si nechal dovézt, přičemž předmětné vozidlo převzal od neznámé osoby, pak za této situace nelze mít výhrady vůči jeho závěru o úmyslné formě zavinění. Pokud obviněný uvádí jiné skutkové okolnosti, ze kterých dovozuje absenci takového úmyslu, tak ve skutečnosti uplatňuje okolnosti skutkové povahy, které nelze podřadit nejen pod dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod jiný zákonný dovolací důvod uvedený v tomto ustanovení. Stejné povahy jsou i námitky obviněného ohledně nesprávnosti postupu soudu při zjišťování výše způsobené škody. Uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani tvrzení obviněného o údajném nesprávném a nezákonném procesním postupu vyšetřovatele při provádění výslechu svědkyně P. Tato námitka není způsobilá naplnit ani jiné dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného V. P. bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., přičemž tak učinil v neveřejném zasedání /§265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík