ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1215.2003.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 29. října 2003 dovolání obviněného Ing. M. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. března 2003, sp. zn. 3 To 93/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 11/98, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. 46 T 11/98, byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl mu za to uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem ve věznici s ostrahou, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu soukromého podnikání v oborech veřejná silniční nákladní doprava, obchodní činnost v oblasti potravin a průmyslové zboží, poradenská a zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a cestovního ruchu, služeb, ekonomiky a dopravy, a to na dobu 8 let. Dále pak bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě škody. K odvolání obviněného Ing. M. K. rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. 3 To 93/2002, tak, že zrušil rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výrocích o uložených trestech a sám pak obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let s výkonem ve věznici s ostrahou, jakož i trest zákazu činnosti na dobu 8 let, spočívající v zákazu takové činnosti, jež byla vymezena již v rozsudku soudu prvního stupně, a současně rozhodl o zrušení předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 8. 2001, sp. zn. 1 T 69/2001, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 To 504/2001, ve výroku o trestu, přičemž současně zrušil i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud tato pozbyla v důsledku zrušení svého podkladu.
Proti výše označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle dovolatele oba nižší soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům. Nesprávné právní posouzení věci se projevilo i při hodnocení zákonnosti a tudíž použitelnosti jednotlivých provedených důkazů. Obviněný trvá na tom, že v bodech 1 až 3 obžaloby nejde o trestný čin podvodu, ale výlučně o spor ve věcech občanskoprávních. V bodech 4 až 6 obžaloby poukázal na své úplné doznání a v bodě 7 obžaloby namítá, že nebyla vyvrácena obhajoba, podle níž si někteří zákazníci z Polska objednávali zboží jeho jménem. Soudy také nevyhodnotily problémy ohledně způsobu placení dodávek zboží z Polska v souvislosti s rozdělením měny mezi ČR a SR. Dále pak namítal, že byl odsouzen v roce 2002 za skutky spáchané v roce 1991, a vzhledem k délce doby, která uplynula od spáchání činu, by bylo možné dosáhnout účelu trestu jiným druhem trestu, než nepodmíněným trestem odnětí svobody, popř. trestem uloženým za použití ustanovení o mimořádném snížení trestu podle §40 tr. zák., tedy trestem odnětí svobody kratšího trvání s podmíněným odkladem jeho výkonu. Dále pak poukázal na článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a svobod s tím, že délka doby řízení neodpovídá požadavkům na projednání věci v přiměřené lhůtě. Obžaloba byla podána 5. 8. 1998, ovšem hlavní líčení bylo zahájeno až dne 3. 10. 2001, přičemž trestní stíhání bylo započato dnem 7. 7. 1994. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, tak rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání se uvádí, že pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit toliko výhradu, že dílčí útoky popsané pod body 1 až 3 rozsudku nejsou trestným činem, nýbrž představují předmět občanskoprávního sporu. Tato námitka je ovšem zjevně neopodstatněná, neboť se jí podrobně zabýval již odvolací soud. Ostatní námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, ani jiným zákonným důvodům dovolání. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud nejprve shledal, že v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání, že podané dovolání obsahuje náležitosti vyžadované zákonem, že bylo podáno v zákonné lhůtě a obviněným prostřednictvím obhájce.
Protože dovolání lze podat toliko z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí se zabývat tím, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze pokládat za zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Existence zákonného dovolacího důvodu je totiž současně i podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce zákona tak vyplývá, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, kdy tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Tzn., že s odkazem na tento dovolací důvod se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav je v takovém případě posuzován pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu se zákonem, tj. zda jsou právně kvalifikovány ve shodě s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jinými slovy řečeno, dovolací soud je vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tomuto dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou výhrady výlučně skutkové povahy, neboť obviněný vytýká nesprávnost skutkových zjištění, vytýká nesprávnost hodnocení provedených důkazů atd. Pokud namítá, že jeho jednání mělo být v bodech 1 až 3 obžaloby posuzováno jako občanskoprávní záležitost, a nikoli jako trestný čin podvodu, pak dovolatel jednak v tomto směru neuvádí nic konkrétního ohledně údajné nesprávnosti právního posouzení jeho činu jako trestného činu podvodu, jednak v kontextu s obsahem jeho výhrad je zřejmé, že i tato námitka směřuje vůči správnosti skutkových zjištění, resp. vůči hodnocení provedených důkazů.
Uplatněný dovolací důvod nenaplňuje ani výhrada obviněného, že s ohledem na dobu, která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti bylo na místě uložit jiný druh trestu, než nepodmíněný trest odnětí svobody, popř. že mělo být při ukládání trestu postupováno podle §40 tr. zák. Tato námitka dovolatele nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /srov. zejména znění ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř./. Stejně tak tvrzení obviněného o porušení práva na projednání věci před soudem v přiměřené lhůtě, není způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod. Navíc s věcnou stránkou této námitky se pak již bezezbytku a zcela přesvědčivě vypořádal odvolací soud v napadeném rozsudku (srov. str. 21 až 25).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Ing. M. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a jím uplatněný dovolací důvod je spatřován v podstatě jen v nesprávném skutkovém zjištění a v nesprávném hodnocení provedených důkazů. Proto Nejvyšší soud podané dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci odmítl z důvodu uvedeného v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík