ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.420.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 420/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2003 dovolání obviněného L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 9 To 234/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 635/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 3 T 635/2001, byl L. H. uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Pro tyto trestné činy byl odsouzen podle §197a, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to síťové tašky červené barvy s plastovou lahví, motorového benzínu Speciál, zapalovače plynového bílé barvy s nápisem Disko Ponorka, 1 ks krátké pistole vzduchové převrtané na malorážkové náboje, 146 ks malorážkových nábojů dlouhých, 24 ks nábojů r. 22 Short, 24 ks nábojů r. 22 LRHV, 2 ks malorážkového náboje ozn. SB, 1 ks náboje r. 9 mm Luger, ozn. SB, 1 ks vyřezávané dřevěné rukojeti pistole s vloženou kovovou trubičkou ovázanou leteckou gumou, plastového zásobníku Marlin na náboje r. 22, krabičky se 46 náboji r. 22 Long Rifle. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu pak byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému H. – K., s. r. o. P., N. V. 8, na náhradě škody částku 857,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. mu bylo uloženo protialkoholní ochranné léčení ambulantní formou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2002, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jakožto podané osobou, která v téže věci již předtím odvolání výslovně vzala zpět. Opis usnesení byl doručen obviněnému a jeho obhájci dne 24. 9. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi dne 23. 9. 2002.
Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný dne 20. 11. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které doplnil na výzvu soudu prvního stupně podáním ze dne 20. 3. 2003. Napadl jím jediný výrok rozhodnutí, jímž bylo podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod dovolání uvedl, že krajský soud rozhodl o zamítnutí odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že po vyhlášení rozsudku ve věci dne 21. 2. 2002 se na místě odvolal do výroku týkajícího se nařízení protialkoholního ochranného léčení. Poté si sám podal odvolání ke Krajskému soudu v Brně, datované dnem 20. 3. 2002, kterým se odvolal do výroků o vině, o trestu, i o uložení ochranného léčení. Následujícího dne obhájce předložil odůvodnění odvolání, které doplnil podáním ze dne 10. 4. 2002 (poté, co soud vyhotovil a doručil nově vypracovaný rozsudek včetně odůvodnění, což předtím chybně neučinil a vyhotovil toliko tzv. zkrácený rozsudek bez odůvodnění). Poté v rámci neveřejného zasedání senátu odvolacího soudu dne 29. 8. 2002 vyhlásila předsedkyně senátu usnesení, jímž podle §250 odst. 4 tr. ř. vzala na vědomí zpětvzetí jeho odvolání pokud šlo o výrok rozsudku okresního soudu o uložení ochranného protialkoholního léčení, které skutečně svým podáním ze dne 25. 2. 2002 vzal zpět. V rámci tohoto neveřejného zasedání odvolací soud vyhlásil další usnesení, jímž o podaném odvolání jako celku rozhodl tak, že jej podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Toto usnesení je však podle dovolatele zmatečné a v rozporu s obsahem jeho podání. Pokud vzal zpět své dovolání, neučinil tak proti rozsudku ve všech jeho výrocích, ale pouze a jedině odvolání, které učinil u hlavního líčení po vyhlášení rozsudku a které se týkalo výhradně výroku o uložení ochranného protialkoholního léčení. Pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako celku tedy nebyly dány zákonem stanovené podmínky uvedené v §253 odst. 1 tr. ř. Také z odůvodnění tohoto rozhodnutí, ve kterém se uvádí, že odvolání podané proti dalším výrokům rozsudku bylo podáno osobou, která v téže věci již předtím odvolání výslovně vzala zpět, je patrný rozpor se skutečností, neboť k uvedenému nedošlo.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že odvolání je opravným prostředkem, který může obviněný podat a vzít zpět pouze jednou, přičemž není vyloučeno rozsah již podaného odvolání měnit. Neplatí však, že by obviněný mohl podávat samostatná odvolání proti jednotlivým výrokům rozsudku soudu prvního stupně, a že by se tato odvolání řídila samostatným právním režimem. Pokud tedy obviněný vzal podáním ze dne 26. 2. 2002 již podané odvolání zpět, zbavil se tím vlastním procesním úkonem možnosti napadat kdykoli v budoucnu rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Navíc obviněný toto podání učinil prostřednictvím obhájce. Byly tak splněny procesní podmínky k tomu, aby odvolací soud odvolání podané dne 20. 3. 2002 zamítl bez meritorního přezkumu podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť šlo o odvolání znovu podané osobou, která již podané odvolání v téže věci výslovně vzala zpět. Dovolání tedy považuje za zjevně neodůvodněné. Navrhl proto, aby jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda dovolání podané v této trestní věci splňuje všechny podmínky tak, aby na jeho podkladě mohl přistoupit k přezkumu zákonnosti a odůvodněnosti napadeného výroku rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., tedy zda není dán některý z důvodů uvedených v §265i odst. 1 tr. ř., pro který by byl povinován dovolání odmítnout.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a obsahuje všechny náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.). Obviněným výslovně uvedený dovolací důvod pak odpovídá konkrétně uplatněným argumentům i zákonnému ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud dále posuzoval otázku opodstatněnosti dovolání, jakožto další obligatorní podmínky pro zahájení přezkumu podle shora uvedených ustanovení. Na základě porovnání argumentace obsažené v dovolání se základními informacemi podávajícími se z trestního spisu vedeného ve věci přitom dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí vytýkanou vadou netrpí. Dovolání proto posoudil jako zjevně neopodstatněné.
První alternativa zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (jíž uplatňuje dovolatel) je ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu naplněna tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí odvolání proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a b) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podstata tohoto dovolacího důvodu je pak v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, na místo toho však opravný prostředek bez věcného přezkoumání (z formálních důvodů) odmítl nebo zamítl.
Procesní podmínky pro zamítnutí odvolání bez provedení věcného přezkumu jsou stanoveny v §253 odst. 1 tr. ř. Podle něj odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci výslovně vzala zpět.
Nejvyšší soud z trestního spisu vedeného v posuzované věci zjistil, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku v hlavním líčení dne 21. 2. 2002 podal obviněný ústně do protokolu odvolání, a to do výroku týkajícího se uložení protialkoholního ochranného léčení. Poté, dne 26. 2. 2002 učinil prostřednictvím svého obhájce podání, jímž podané odvolání vzal zpět. Poté učinil obviněný dne 20. 3. 2002 u soudu prvního stupně další podání, jehož předmětem bylo odvolání, jímž napadl výroky o vině, trestu a ochranném opatření. Následujícího dne a dne 10. 4. 2002 bylo toto odvolání doplněno prostřednictvím podání obhájce obviněného. Následně bylo ve veřejném zasedání odvolacího soudu dne 29. 8. 2002 zjištěno, že obhájce obviněného vzal písemným podáním ze dne 26. 2. 2002 obviněným podané odvolání zpět se souhlasem obviněného. Předsedkyně senátu odvolacího soudu tedy vzala usnesením podle §250 odst. 3 tr. ř. zmíněné zpětvzetí odvolání obviněného na vědomí. Poté pak odvolací soud téhož dne v neveřejném zasedání podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, jako podané osobou, která v téže věci již předtím odvolání výslovně vzala zpět.
Předně je třeba konstatovat (shodně s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně), že odvolání, jakožto řádný opravný prostředek mohou podat oprávněné osoby uvedené v §246 tr. ř. toliko jednou. Tato zásada vyplývá z textu ustanovení §250 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §253 odst. 1 tr. ř. Odvolatel sice může rozsah a důvody již podaného dovolání měnit, vezme-li však jednou výslovným prohlášením v souladu s ustanovením §250 odst. 2, 3 tr. ř. již podané odvolání (bez ohledu na jeho rozsah a důvody) zpět, nemůže už v téže věci znovu odvolání (účinně) podat, a to ani v jiném rozsahu či z jiných důvodů. Nelze jej také vzít zpět jen z části, tj. jen ohledně jednoho z více napadených výroků. Odvolání je jednotným právním úkonem, který je toliko vnitřně strukturován co do výroků rozsudku, které napadá, a vad, které těmto výrokům rozsudku (příp. jemu předcházejícímu řízení) vytýká. Podání, jimiž se napadají různé výroky shodného rozsudku, nemohou mít charakter samostatných odvolání, ale pouze, za splnění dalších podmínek, doplnění odvolání již učiněného prvním podáním.
Prohlášení o zpětvzetí odvolání je neodvolatelné. Je-li přesto učiněn další projev vůle svědčící o podání odvolání, je odvolací soud povinován jej podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnout.
V posuzované věci obviněný učinil odvolání ústním podáním zaznamenaným do protokolu o hlavním líčení dne 21. 2. 2002. Následně bylo odvolání obviněného prostřednictvím podání obhájce učiněného se souhlasem obviněného dne 26. 2. 2002 vzato zpět. Jakýkoliv další projev vůle obviněného, jež by se v souladu s §59 odst. 1 tr. ř. posuzoval jako odvolání, pak musel být odvolacím soudem podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnut, neboť jde o znovu podané odvolání, které obviněný v téže věci již předtím výslovně vzal zpět. K tomu také došlo napadeným usnesením ve vztahu k odvolání obviněného ze dne 20. 3. 2003, doplněného podáními z 21. 3. 2003 a 10. 4. 2003.
K dovolatelem vytýkanému pochybení odvolacího soudu v aplikaci §253 odst. 1 tr. ř. tedy nedošlo, neboť pro postup podle citovaného ustanovení byly v popsané situaci splněny všechny obligatorní podmínky.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že vzetí na vědomí zpětvzetí odvolání předsedou senátu soudu prvního nebo druhého stupně ve věci nezakládá žádné účinky, neboť se jedná pouze o úkon deklaratorního charakteru. Konstitutivní účinky (pro právní moc rozsudku a nemožnost podání opětovného odvolání) zakládá samotné prohlášení o zpětvzetí odvolání, resp. jeho podání u nalézacího nebo odvolacího soudu.
Nejvyšší soud tak, vycházeje z údajů obsažených ve spisu, dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (první alternativa) nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch