ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.513.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 513/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. května 2003 dovolání podané obviněným V. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 3 To 798/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 224/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 15 T 224/99, byl obviněný V. T. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., pro které byl odsouzen podle §155 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku a dvou měsíců. Současně mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit způsobenou škodu České republice - Ministerstvu vnitra, na účet Policie České republiky, S. S. k. O., ve výši 300,? Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 %, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl pak tentýž poškozený se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný takto kvalifikovaného trestného jednání dopustil tím, že dne 6. 6. 1999 v 04:50 hod. v O.-H. na ulici D. M. před restaurací V., nejprve vulgárními výrazy napadal službu konajícího policistu Policie ČR Městského ředitelství O. P. K., který v souvislosti se zajištěním veřejného pořádku prováděl služební zákrok v uvedeném prostoru, kdy dále na výzvy k prokázání totožnosti reagoval tím, že ho opětovně napadl vulgárními výrazy a odmítal uposlechnout výzvy k odchodu na služebnu Obvodního oddělení Policie ČR O. za účelem zjištění totožnosti, přičemž při provádění služebního chvatu kousl policistu ČR P. K. do prstu pravé ruky, přičemž tento utrpěl zranění, které si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 6. 2002, sp. zn. 3 To 798/2001, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis usnesení byl doručen obhájkyni obviněného a Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě dne 3. 7. 2002. Vůči obviněnému bylo v této trestní věci usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003 zahájeno řízení proti uprchlému, v rámci kterého mu bylo doručeno usnesení odvolacího soudu ve smyslu §306 odst. 1 tr. ř. dne 18. 2. 2003.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dne 9. 9. 2002 dovolání. Jako důvod dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že se trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nedopustil. Připustil, že v době a na místě uvedených v odsuzujícím rozsudku došlo ke konfliktu mezi ním a policisty, tato situace však byla vyvolána neadekvátním postupem policisty P. K. Svědecké výpovědi policistů, na základě kterých soudy považovaly jeho trestnou činnost za prokázanou, označil za nevěrohodné a účelové. Současně poukázal na výpovědi svědků, kteří vypovídali v jeho prospěch. Uvedl, že pokud soud dospěl k závěru o jejich nepravdivosti, měly být tyto osoby trestně stíhány pro křivé svědectví. Dále vyjádřil pocit, že honocení jeho výpovědi a výpovědi svědků vypovídající v jeho prospěch bylo ovlivněno tím, že jsou všichni osobami černé pleti, což považuje za rasistické a nehumánní. Nadto při závažných rozdílech ve výpovědích svědků nemohl soud jeho vinu označit za jednoznačně prokázanou. Závěrem tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl ve věci rozsudkem tak, že jej obžaloby zprostí, neboť nebylo prokázáno, že se skutků, pro něž je žalován dopustil, případně aby po zrušení napadeného rozhodnutí věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto ani jiného dovolacího důvodu nelze napadat skutková zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Z dovolání obviněného T. je však zřejmé, že podatel žádné námitky hmotně právního charakteru neuvedl, ale napadl výlučně skutková zjištění, ze kterých napadené rozhodnutí vychází a brojí proti hodnocení důkazů soudy. Jde tedy výlučně o námitky skutkového charakteru, které se obsahově nekryjí s žádným zákonným dovolacím důvodem. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě (resp. ještě před počátkem jejího běhu), jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s hodnocením provedených důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutku a zejména pak okolností významných pro posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch