ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.59.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 59/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. června 2003 dovolání obviněného Ing. J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 251/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 28/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 3 T 28/2002, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., pro který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně mu byl podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se obviněný takto kvalifikovaného trestného činu dopustil tím, že dne 30. 6. 2001 kolem 13.30 hod. na silnici č. I. /07 v katastru obce T., okres K., jako řidič osobního automobilu tovární značky Mazda 626, nepřizpůsobil rychlost jízdy svého vozidla stavu vozovky a svým schopnostem a poté, co v pravotočivé zatáčce objížděl blíže neztotožněné vozidlo, v další fázi jízdy najel koly svého vozidla do levého odbočovacího pruhu, kde se nacházel štěrk pocházející od posypu vozovky, což nebylo přijíždějícím řidičům dopravní značkou signalizováno, a poté při mírném přibrždění se jeho vozidlo dostalo do smyku, který nezvládl a krátce poté vjel s vozidlem do protisměru, kde se střetl s protijedoucím osobním automobilem tovární značky Škoda Favorit 135, který řídil L. H., přičemž při střetu utrpěly osoby jedoucí v tomto vozidle v rozsudku podrobně specifikovaná zranění.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. 10 To 251/2002, jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Opis usnesení byl doručen obviněnému dne 17. 10. 2002, jeho obhájci dne 9. 10. 2002 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně dne 3. 10. 2002.
Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 29. 10. 2002 dovolání, které poté podáním ze dne 12. 11. 2002 doplnil. Napadl jediný výrok tohoto rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přičemž dovolací důvody specifikoval odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že i když skutkový děj dopravní nehody byl soudem zjištěn v zásadě správně, sám považuje znečištění vozovky štěrkem, na které nebylo upozorněno dopravním značením, za hlavní příčinu dopravní nehody, bez níž by k nehodovému ději nedošlo. Soudy naopak spatřují základní příčinu nehody v tom, že nepřizpůsobil rychlost jízdy stavu vozovky a právě proto došlo při vjetí do štěrku ke smyku a k dalšímu nehodovému ději. Podle nalézacího soudu si měl štěrku všimnout při předchozím průjezdu předmětným místem v opačném směru, odvolací soud pak konstatoval, že měl rychlost vozidla snížit, neboť rozsáhlá opravná místa na vozovce jsou více než zřetelná. Nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. je podle něj dáno tím, že soudy se blíže nezabývaly otázkou zavinění. Nepostačuje přitom úvaha, že ať z předchozí zkušenosti nebo z pohledu na vozovku mu mělo být zřejmé, že vozovka je pokryta štěrkem a hrozí nebezpečí smyku. Mělo být prokázáno, že situace byla taková, že posyp štěrku byl při běžné jízdě patrný, neboť samotná okolnost, že vozovka byla vyspravována nemůže posyp štěrku signalizovat. Výše uvedená nedůslednost při posuzování zavinění podle dovolatele způsobila nesprávné právní posouzení skutku, kdy není jednoznačně prokázáno, že jde o trestný čin. Odvolací soud pak pochybil, když posoudil jeho odvolání jako nedůvodné. Jím namítaná absence nedbalostního zavinění totiž měla vést ke zrušení rozsudku nalézacího soudu a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že je nutno se touto otázkou zabývat. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky pro zamítnutí odvolání a je dán důvod dovolání uvedený v §265 odst. 1 písm. k) tr. ř. (viz. níže).
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil a eventuelně zrušil i předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně a dále postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že dovolatelova tvrzení považuje za v podstatě správná, nikoliv ale za úplná a vyčerpávající. Dovolatel zcela pominul skutečnost, že jeho jízdní pruh znečištěn nebyl, a že štěrk se nacházel toliko na krajnici a na levém odbočovacím pruhu. Za normálních okolností by se tedy na vrstvu štěrku koly vůbec nedostal. Pokud byl nucen objíždět nějaké vozidlo a ze svého jízdního pruhu vybočit, bylo jeho povinností přizpůsobit takovému manévru rychlost a způsob své jízdy. Jelikož tak dovolatel neučinil, způsobil dopravní nehodu s těžkým zraněním dvou osob z nedbalosti přímé ve smyslu §5 písm. a) tr. zák. Jeho dovolání proto považuje za zjevně neopodstatněné. Jelikož dovolatel opřel dovolání též o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., aniž by své námitky v tomto smyslu nějak specifikoval, nesplňuje dovolání v této části povinné náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Přestože námitka, že odvolací soud odvolání zamítl nedůvodně, svádí k úvaze, že snad dovolateli unikla existence novely trestního řádu zákonem č. 200/2002 Sb., je toho názoru, že s ohledem na skutečnost, že tato novela nabyla účinnosti již dne 24. 5. 2002, nelze již pro časový odstup takovou úvahu připustit. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. K uplatnění dovolacího důvodu, specifikovaného obviněným prostřednictvím odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., Nejvyšší soud podotýká, že v okamžiku podání dovolání, tedy dne 29. 10. 2002, již byla delší dobu v účinnosti novela trestního řádu, provedená zákonem č. 200/2002 Sb., která zaměnila a částečně doplnila text dovolacích důvodů, uvedených do účinnosti zmíněné novely v §265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř. Na rozdíl od státního zástupce se však domnívá, že z textu dovolání obviněného je dostatečně zřejmé (obviněný nenamítá neúplný nebo chybějící výrok, ale nesprávnost rozhodnutí spočívající v zamítnutí jeho odvolání), že obviněný opírá své dovolání vedle důvodu uvedeného pod písm. g) citovaného ustanovení také o důvod, který je nyní obsažen jako druhá alternativa v ustanovení §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. /nikoli v písm. k) tohoto ustanovení/ a jde tedy toliko o formulační nepřesnost obhájce.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (v jeho druhé alternativě), ve spojení s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., ačkoli takové rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V těchto ustanoveních ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně příčiny nehodového děje a vědomosti obviněného o stavu vozovky jakožto okolnosti významné pro posouzení znaků subjektivní stránky trestného činu. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V daném případě obviněný v dovolání namítá, že skutečnou a hlavní příčinou, jež způsobila dopravní nehodu a předmětný trestný čin byl stav vozovky, na který nebyli řidiči dopravním značením upozorněni - při z jeho strany řádném průběhu jízdy (od čehož pak teprve odvozuje nedostatek zavinění). To je však v rozporu se skutkovými zjištěními soudů, jež v řízení dopěly k závěru uvedenému ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, a to, že touto příčinou bylo nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu vozovky a řidičovým schopnostem, což vedlo k nezvládnutí jízdy a následnému střetu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí pak vyplývá, jak ostatně na to poukazuje i dovolání, že soud dovodil, že obviněný měl a mohl vědět s ohledem na poměry na místě nehody, že se na silnici nachází štěrk, takže nepřizpůsobení rychlosti jízdy této okolnosti bylo z jeho strany zaviněné.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch