ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.835.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 835/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2003 dovolání obviněné H. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 11 To 366/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 125/2001, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 6 T 125/2001, byla H. Č. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu se H. Č. uvedeného trestného činu dopustila tím, že dne 20. 6. 2001 v K., ve svém bytě, v ulici P. čp. 2188, způsobila úmrtí své dcery T. Č. tím, že poté, co nezletilá v rozmezí od 20.30 hod. do 21.00 hod. dne 19. 6. 2001 nebo od 5.00 hod. do 6.30 hod. dne 20. 6. 2001, když obviněná byla sama v podnapilém stavu, požila nezletilá nezjištěným způsobem větší množství alkoholu blíže nezjištěného druhu, čímž si přivodila silnou patologickou opilost s hladinou alkoholu v krvi nejméně 1,4 g/kg, obviněná, ač si byla vědoma opilosti dítěte a jako matka byla povinna zajistit péči o ně, na toto nereagovala, nezajistila životní potřeby nezletilé, ačkoliv tomu byla dle okolností povinna a následně ji v době po 6.30 hod., když společně usnuly v posteli, zalehla, znemožnila jí tak dýchání a nezletilá se udusila, protože její obranné reflexy byly v důsledku její opilosti utlumeny.
Proti tomuto rozsudku podali jak obviněná tak i státní zástupce odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 11 To 366/2002, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Opis usnesení krajského soudu byl doručen obviněné dne 3. 2. 2003, jejímu obhájci dne 20. 1. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně dne 17. 1. 2003.
V popsané trestní věci podala obviněná dne 24. 2. 2003 prostřednictvím obhájce dovolání, které doplnila (resp. změnila) podáním ze dne 5. 3. 2003. Dovolání směřuje proti výroku shora citovaného usnesení Krajského soudu v Praze, ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod obviněná uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázala na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že nebylo prokázáno, že na opilost nezletilé nijak nereagovala a nezajistila její životní potřeby. Jedinými důkazy v tomto směru jsou znalecký posudek z oboru toxikologie a soudního lékařství a její výpověď, která nebyla vyvrácena. Z té však vyplývá, že skutečnost, že nezletilá nejeví známky života zjistila až poté, kdy ji zalehla a nikoli předtím a naopak nevyplývá, že by si všimla jakékoli známky opilosti nezletilé či zhoršení jejího zdravotního stavu předtím než obě usnuly. Opilost nezletilé přitom bez dalšího nemůže znamenat její porušení důležité povinnosti stanovené zákonem. Nadto nebyly vyvráceny námitky obhajoby, podle kterých si nezletilá uvedený stav mohla způsobit i v době, kdy nebyla sama přítomna a nezletilou hlídala její matka a ona mohla přijít domů v době, kdy již spala, přičemž nemusela poznat, že je v důsledku požití alkoholu v ohrožení života. Ponechání láhve s alkoholem na přístupném místě za uvedených okolností pak také nezakládá zavinění. Nepodařilo se tak prokázat, že si byla vědoma možnosti způsobení nějakého škodného následku nebo že o něm vědět měla a mohla, ve vztahu ke skutkové podstatě za vinu jí kladeného trestného činu. Není podle ní totiž zřejmé, jakým způsobem měla porušit důležitou povinnost stanovenou zákonem, neboť nebylo prokázáno, že by byť nedbalostním jednáním způsobila požití alkoholu nezletilou, či že by za jejího života věděla o jejím požití alkoholu a neučinila poté opatření k odvrácení hrozícího následku ? smrti nezletilé. Tyto skutečnosti pak nevzal v úvahu ani soud druhého stupně při svém rozhodování o odvolání a dospěl proto k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Navíc při svém rozhodování nevzal v úvahu obsah důkazů, jimiž doplnil dokazování. Jeho postupem byla porušena zásada \"v pochybnostech ve prospěch obžalovaného\".
Na závěr dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací napadené usnesení krajského soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek okresního soudu, zrušil a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že ji obžaloby zprostí nebo, pokud se neztotožní s argumenty dovolání zcela, že jí uzná vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a uloží ji přiměřený trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem jeho výkonu na delší zkušební dobu.
K podanému dovolání se podrobně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že těžiště námitek dovolatelky spočívá v tvrzení, že neměla vědomost o požití alkoholického nápoje nezletilou poškozenou, od čehož se teprve odvíjí její další argumentace týkající se neexistence zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Nalézací soud však vyslovil ve výroku o vině skutkové zjištění, podle kterého obviněná o požití alkoholického nápoje nezletilou věděla a z tohoto skutkového zjištění pak vycházel, při právním závěru o existenci vědomé nedbalosti na straně obviněné. V rámci dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu (ani jiného zákonného dovolacího důvodu) přitom nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazu soudy. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ust. §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněná v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata dovolání spočívá v nesouhlasu obviněné s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně průběhu skutkového děje a zejména pak ohledně okolností významných pro posouzení znaků subjektivní stránky trestného činu. Problematiku správně vystihl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření, pokud uvedl, že těžiště námitek dovolatelky spočívá v tvrzení, že neměla vědomost o požití alkoholického nápoje nezletilou poškozenou, od čehož se teprve odvíjí její další argumentace týkající se neexistence zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, kterého byla uznána vinnou. Nalézací soud však ve svém rozsudku vyslovil závěr, že obviněná o požití alkoholického nápoje nezletilou věděla, resp. věděla, že nezletilá je ovlivněna alkoholem. Takový závěr soudů je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu. V tomto případě z tohoto skutkového závěru dovodil nalézací soud právní závěr o existenci vědomé nedbalosti na straně obviněné ve vztahu k nastalému následku na životě poškozené a v návaznosti na to o její trestní odpovědnosti podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Jinými slovy, odvozuje-li dovolatelka nesprávnost právního posouzení skutku od jí deklarovaného jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v řízení předcházejícím dovolání, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná podala dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněné odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch