ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.903.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 903/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2003 o dovolání obviněného R. F., proti usnesení Krajského soudu v Praze, ze dne 17. prosince 2002, sp. zn. 10 To 438/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 60/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. F. byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 1 T 60/2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výroku rozhodnutí. Za tento trestný čin mu byl podle §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na deset měsíců a podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dva roky. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců.
Proti výše uvedenému rozhodnutí obviněný podal odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. 10 To 438/2002, podle §256 tr. ř. zamítl.
Jak vyplývá z tzv. dodejek, zařazených na č. l. 121 v trestním spise Okresního soudu Mladé Boleslavi, usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 10. 3. 2003, jeho obhájci JUDr. L. E., který ho v řízení před soudem prvního a druhého stupně zastupoval na základě plné moci ze dne 6. 2. 2002 (č. l. 12) bylo doručeno dne 13. 1. 2003.
Proti zmíněnému usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. L. Š., Ph.D. dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání především namítá, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by prokázal, že to byl on, kdo vozidlo odcizil, a nebyl objasněn ani způsob, jakým se to mělo stát. Má za to, že postup soudu byl z hlediska provedených důkazů, zjištění skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. a vyloučení jiných verzí nedostatečný, namítá nevěrohodnost výpovědi svědka B. Sám hodnotí provedené dokazování tak, aby vyznělo v jeho nevinu. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, eventuelně aby podle ustanovení §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl, že se dovolatel obžaloby zprošťuje.
K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatuje, že dovolatel ve svém dovolání zpochybňuje správnost zjištění těch skutkových okolností, z nichž soud vyvodil závěry o zavinění obviněného, to jest citované námitky primárně polemizují se skutkovými zjištěními soudu a s hodnocením důkazů. Uplatněné dovolací námitky jsou tudíž námitkami skutkovými a jako takové nejsou přípustné v rámci uplatňovaného dovolacího důvodu. Má za to, že dovoláním napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, které není dalším odvoláním. Přestože obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují, ale namítají tak výlučně nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu, nenaplňují uplatněný dovolací důvod a navrhl aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné, neboť napadá rozhodnutí soudu ve věci samé /§265a odst. 1, 2 písm. g) tr. ř./. Dále zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./ a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Nejvyšší soud však zjistil, že dovolání obviněného R. F. bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. v případě, že se doručuje jak obviněnému tak i jeho obhájci běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Jak již bylo výše uvedeno, usnesení odvolacího soudu bylo obviněnému doručeno dne 10. 3. 2003, jeho obhájci JUDr. E. 13. 1. 2003. Obviněný přitom podal dovolání k Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi prostřednictvím nově zvoleného obhájce JUDr. L. Š. Ph.D. (plná moc ze dne 2. 4. 2003, č. l. 134) dne 26. 6. 2003, tedy již po uplynutí lhůty k jeho podání, neboť v případě obviněného R. F. stanovená dvouměsíční zákonná lhůta k podání dovolání uplynula dne 10. 5. 2003, přičemž i na písemném vyhotovení podaného dovolání je uvedeno, že bylo sepsáno dne 26. 6. 2003. Dovolání tak nebylo podáno ve lhůtě stanovené v §265e odst. 1, 2 tr. ř., ale až po jejím marném uplynutí.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného R. F. jako opožděně podané podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík