ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.973.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 973/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2003 o dovolání, podaném obviněným J. W., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 125/99, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b), tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 3. 2001, sp. zn. 2 T 125/99, byl obviněný uznán vinným třemi trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §248 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, přičemž podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný u části poškozených zavázán k povinnosti náhrady škody, další poškození byli odkázáni podle §229 odst. 1 tr. ř. se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se obviněný J. W. takto kvalifikované trestné činnosti dopustil tím, že v letech 1993 až 1996 jako soukromý podnikatel v rámci své živnosti pozměnil výši sumy na uhrazené úhradě poštovní poukázkou poškozenému, na tomto podkladě mu dodavatel prodal zboží v přesně označené hodnotě, které neuhradil, dále na základě objednávky, leasingové smlouvy, jakož i na základě kupních smluv odebral od dalších poškozených různá zařízení, příp. zboží, jehož cenu neuhradil, zařízení, resp. zboží prodal a finanční prostředky použil pro svou potřebu.
Do rozhodnutí nalézacího soudu podal obviněný odvolání, v němž předmětnému rozhodnutí vytýká nesprávnost skutkových zjištění a zejména pak neprokázání úmyslného jednání obviněného. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Teplicích ve výroku o náhradě škody ohledně jednoho z poškozených a nově rozhodl o náhradě škody ve vztahu k danému poškozenému, ve zbytku pak zůstal rozsudek nalézacího soudu nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 4 To 175/2002, podal obviněný J. W. prostřednictvím svého obhájce ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. dovolání. Odkázal přitom na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Přítomnost označených dovolacích důvodů spatřuje v protiprávním posouzení otázky příčetnosti obviněného, jež zakládá nesprávné hmotně právní posouzení předmětných skutků. Dovolatel v této souvislosti vytýká odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jeho tvrzení, v určitých směrech dle něj podporovanému lékařskou zprávou MUDr. K., takto ošetřujícího lékaře obviněného, že se považuje za osobu nepříčetnou v době páchání předmětné trestné činnosti ve smyslu §12 tr. zák. Dle jeho přesvědčení tak soud nepřípustně, aniž by provedl znalecké dokazování, sám posoudil otázku příčetnosti obviněného. Polemizuje dále s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu, jenž hodnotí námitku nepříčetnosti uplatněnou ve veřejném zasedání jako účelovou, a uvádí, že soud tímto svým postupem opomenul jeho výpověď ze dne 16. 4. 1996 v přípravném řízení, ve které „své potíže popisuje včetně údaje o hospitalizaci, jmen ošetřujících lékařů a včetně údaje, že zdravotními potížemi trpí již od roku 1992 a popisuje jejich sociální příčiny“. Dle dovolatele toto přehlédnutí odvolacího soudu opodstatňuje konstatování, že okolnosti svědčící ve prospěch obviněného nezkoumal se stejnou pečlivostí jako okolnosti v jeho neprospěch. Dle názoru dovolatele odvolací soud byl povinen odvoláním napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí anebo jej obžaloby zprostit. Pokud tak neučinil, zatížil své rozhodnutí vadou, jež zakládá dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V petitu dovolání dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odložení či přerušení výkonu uloženého trestu a aby zrušil dle ustanovení §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K obsahu podaného dovolání obviněného J. W. se podrobně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatuje v něm, že věcně správně uplatněný dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v daném případě postrádá argumentaci takové kvality, aby byla způsobilá zvrátit závěr odvolacího soudu o dovolatelově příčetnosti. Vycházeje z materiálů, jež Nejvyšší státní zastupitelství má k dispozici, se ve vyjádření upozorňuje, že obviněný námitku nepříčetnosti uplatnil až u veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 20. 11. 2002, a tedy do té doby nebyla v rámci odvolatelovy obhajoby uplatněna. Byla-li za této situace hodnocena jako účelový postoj obviněného ve snaze vymanit se z odpovědnosti za v té době již plně prokázanou trestnou činnost, stalo se tak dle státní zástupkyně zcela důvodně. V této fázi řízení odvolacím soudem konstatovaná lékařská zpráva MUDr. I. K. se vztahuje na období odvolatelovy psychiatrické léčby v roce 1996 a tedy po spáchání převažující části přisouzených skutků. Ve vztahu ke skutku, tvořenému jednotlivými útoky, spáchanými v průběhu roku 1996, se pak ve vyjádření plně akceptuje poukaz odvolacího soudu na obdobnou a s jistými psychickými nároky spojenou povahu nyní a také následně přisouzené trestné činnosti, spáchané při plné odvolatelově trestní odpovědnosti, nezpochybněné žádnou z jemu stanovených diagnóz. S ohledem na uvedené považuje státní zástupkyně odvolatelovu námitku dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za zjevně neopodstatněnou.
K uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se pak ve vyjádření uvádí, že uvedený dovolací důvod se vztahuje na případy ryze formálního zamítnutí, či odmítnutí řádného opravného prostředku nebo na naplnění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. a) až g) tr. ř. v řízení předcházejícím, což na rozhodovanou věc nedopadá, neboť k vydání dovoláním napadeného rozhodnutí došlo na základě věcného přezkumu prvostupňového rozsudku a další uplatněná hmotně právní námitka, naplňující dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se týká až řízení před soudem odvolacím. Pro uvedené kvalifikuje tuto námitku ve smyslu uplatnění jiného dovolacího důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Z takto vyložených důvodů státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. W. rozhodl podle §265i odst. 1 písm. e), b) tr. ř. tak, že se odmítá, a aby tak ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest a rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku uvedenému pod písm. a) až g). Dovolání současně splňuje náležitosti předpokládané v ustanovení §265d odst. 2 věta první tr. ř. a §265f odst. 1 tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je současně základní podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř (jímž bylo zákonem č. 200/2002 Sb., s účinností od 24. května 2002 novelizováno původní ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr .ř.), je existence vady, spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Jestliže dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř v dovolání odkazuje na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak musí na druhé straně obsah konkrétně uplatněného dovolacího důvodu odpovídat důvodu, předpokládanému v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na toto zákonné ustanovení v dovolání formálně odkazováno. V posuzované věci uplatněné námitky vůči postupu odvolacího soudu nelze podřadit pod označený dovolací důvod, a ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený ve shora citovaném ustanovení zákona, čímž je v této části naplněn důvod odmítnutí dovolání dle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Mezi předpoklady trestní odpovědnosti dle §12 tr. zák. patří i příčetnost pachatele trestného činu. Vytýká-li tedy dovolatel v dovolání rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné posouzení příčetnosti, mohlo by jít o uplatnění námitky jiného nesprávného hmotně právního posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze za podmínky, že by dokazováním bylo zjištěno, že obviněný čin spáchal ve stavu předpokládaném §12 event. §32 tr. zák. a tomuto zjištění by neodpovídalo hmotně právní posouzení trestní odpovědnosti pachatele.
K posouzení dané otázky zjistil Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 125/99 následující:
· Na č. l. 16 je založen protokol z výslechu obviněného dne 16. 4. 1996 v přípravném řízení, dle něhož obviněný uvádí: „K osobě jsem se již několikrát vyjadřoval, jen bych uvedl, že t. č. jsem pacientem MUDr. K. na zdejší psychiatrické léčebně, kam ambulantně docházím, jinak jsem byl rovněž hospitalizován v NsP M., psychiatrické oddělení u MUDr. Š., a to z důvodů mého psychického stavu, který trvá od roku 1992, z důvodů manželství, peněz, podnikání, kdy jsem dále podvodně prováděl odběry zboží za účelem dalšího využití. Jinak jsem zdráv, t. č. dokonce i pracuji.“
· Na č. l. 260 je založena plná moc obviněného advokátu JUDr. I. K., AK T., W. 2, ze dne 11. 10. 2000.
· Na č. l. 261 až 283 jsou založeny protokoly z hlavního líčení před nalézacím soudem, konaného ve dnech 12. 10. 2000, 28. 11. 2000, 9. 1. 2001, 6. 3. 2001 a 8. 3. 2001, konané vždy za přítomnosti obviněného i jeho obhájce, v nichž není obsažena ani ze strany obviněného ani jeho obhájce námitka nepříčetnosti.
· Na č. l. 298 je založeno odvolání obviněného, podané jeho jménem obhájcem dne 27. 3. 2001, bez odůvodnění s tím, že odvolání bude dodatečně odůvodněno.
· Na č. l. 331 je založena výzva Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 4. 2002, jíž se obhájci obviněného ukládá ve lhůtě 10 dní odůvodnit podané odvolání; písemné odůvodnění došlé krajskému soudu dne 18. 4. 2002 neobsahuje námitku nepříčetnosti obviněného.
· Na č. l. 251 je založen protokol z veřejného zasedání, konaného dne 4. 11. 2002 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, dle kterého obviněný J. W. uvedl následující: „Já jsem byl v roce 1994, přesněji nevím, hospitalizován v nemocnici v M. na psychiatrickém oddělení. Jméno ošetřujícího lékaře neznám. Od té doby se ale léčím u MUDr. I. K., psychiatrická ambulance v T., S. ulici. Důvodem hospitalizace byl sebevražedný pokus, jinak přesnou diagnózu neznám, jednalo se o různé závislosti. Dosud se léčím, pravidelně beru různé léky. Já jsem tuto skutečnost na policii uváděl, nevím proč to není v protokole a obhájci jsem to sdělil až dnes, protože teprve dnes jsem si to uvědomil. Souhlasím s tím, aby si soud vyžádal zprávu od MUDr. K. o mém zdravotním stavu, případně od dalších zdravotnických subjektů.“
· Na č. l. 353 je založena zpráva ošetřujícího lékaře MUDr. I. K., psychiatrická a psychosomatická ordinace, S. 252/13, T., ze dne 11. 11. 2002, v níž se podává: „Jmenovaný ošetřen v r. 96 po strangulaci v ebrietě při adjustačním stavu a tehdy i psych. hospitalizován na PO M. s potvrzením adjustační depresivní poruchy. 3x ošetřen v tomto roce pro impulsivní projevy a abusus alkoholu. Celkově stanoveny dg.: F 43.2 adjustační úzkostně-depresivní porucha, F 60.3 impulsivní osobnost, F 10.1 nezávislostní zneužívání alkoholu.“
· Na č. l. 354-355 je založen protokol z veřejného zasedání odvolacího soudu, konaného dne 20. 11. 2002, dle kterého byl proveden důkaz zprávou MUDr. I. K., která došla Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 14. 11. 2002, dále dle něhož obhájce obviněného navrhl doplnění předmětného dokazování o znalecký posudek z odvětví psychiatrie, jenž byl po poradě senátu usnesením zamítnut.
Dle §2 odst. 5 tr. ř. ve spojení s §12 tr. zák. má soud povinnost dle §116 tr. ř. přibrat znalce z oboru psychiatrie k vyšetření duševního stavu obviněného, jsou-li na základě výsledků dokazování v trestním řízení pochybnosti o jeho příčetnosti. Ze samotného faktu, že obviněný se v rámci dokazování domáhá znaleckého posudku o jeho duševním stavu a předloží i určité důkazy, ze kterých plyne, že byl z nějakého důvodu psychiatricky léčen, neplyne automaticky potřeba znaleckého posouzení jeho duševního stavu v době spáchání činu. Je na soudu, aby provedené důkazy vyhodnotil postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. a na základě toho dospěl k závěru, zda jsou zde okolnosti, z nichž plynou pochybnosti o schopnosti obviněného v době činu rozpoznat jeho nebezpečnost nebo ovládat své jednání. Pouze pokud na základě provedených důkazů soud tuto pochybnost má, je jeho povinností postupovat dle §116 tr. ř. Odvolací soud, jak plyne z toho co je uvedeno dále, této své povinnosti dostál.
Odvolací soud návrhu obviněného, uplatněnému při veřejném zasedání, na doplnění dokazování zprávou ošetřujícího lékaře obviněného (§235 odst. 2 a §238 ve spojení s §215 odst. 2 tr. ř.) vyhověl, v průběhu odročeného veřejného zasedání předmětný důkaz provedl a v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku jej řádně zhodnotil (§2 odst. 6 a §125 odst. 1 tr. ř.). Vyplývá-li z konstantní judikatury a v ní obsažené interpretace §12 tr. zák. povinnost orgánů činných v trestním řízení v případě duševní poruchy obviněného, zakládající jeho nepříčetnost, nutnost prokázat její vazbu na povahu jednání, zakládajícího skutkovou podstatu určitého trestného činu, odvolací soud ve shodě s touto tezí dospěl k závěru, dle něhož důvodem lékařské péče u obviněného byly především impulzivní poruchy a abusus alkoholu, jež nebyly dle jeho přesvědčení způsobilé založit pochybnost o plné příčetnosti obviněného, a to s ohledem na charakter jeho trestné činnosti, předpokládající určitou promyšlenost, plánovitost a cílený způsob chování a vystupování. Dospěl-li soud k uvedenému závěru, nezbylo mu, než návrh na doplnění dokazování dle §116 tr. ř. zamítnout, přičemž tak učinil ve shodě s podmínkami ustanovení §235 odst. 2 a §238 ve spojení s §215 odst. 2 tr. ř.
Pro uvedené Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v případě dovolání obviněného J. W. dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, protože i když se formálně dovolává důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, obsahově se jedná vlastně o skutkovou námitku, a to námitku směřující do hodnocení provedených důkazů a domáhající se doplnění dokazování. Proto jej podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman