ECLI:CZ:NS:2003:11.TVO.15.2003.1
sp. zn. 11 Tvo 15/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2003 stížnost obviněného Ing. J. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 9 To 83/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Ing. J. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 28. 3. 2001, sp. zn. 28 T 63/2000, byl obviněný Ing. J. Š. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dohledem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. J. Š. odvolání a v průběhu odvolacího řízení požádal i o propuštění z vazby.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. 9 To 83/01, podle §72 odst. 2 tr. řádu žádost obviněného Ing. J. Š. o propuštění z vazby zamítl.
Proti tomuto usnesení podal obviněný Ing. J. Š. stížnost s odůvodněním, že důvod útěkové vazby už pominul a znovu navrhl, aby byl z vazby propuštěn na svobodu.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 9. 2001, sp. zn. 4 Tvo 131/2001, stížnost obviněného jako nepřípustnou zamítl.
Z podnětu ústavní stížnosti obviněného Ing. J. Š. Ústavní soud nálezem ze dne 7. 4. 2003, sp. zn. IV. ÚS 613/01, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2001 zrušil s odůvodněním, že Vrchní soud v Praze o žádosti obviněného o propuštění z vazby rozhodoval jako soud prvního stupně, a proto je proti jeho rozhodnutí stížnost přípustná.
Za tohoto stavu Nejvyšší soud jako soud druhého stupně v rozsahu §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu stížnosti obviněného přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný Ing. J. Š. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 1. 2000, sp. zn. 18 Nt 17/2000, z důvodů uvedených v §67 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. Později byl obviněný ve vazbě již jen z důvodu písm. a). O důvodnosti vazby obviněného bylo v průběhu řízení opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 8. 2001, kterým byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Na důvodnosti vazby obviněného se v průběhu celého řízení nic nezměnilo, a tak lze, pokud jde o obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by mohl uprchnout nebo tím, že by se mohl skrývat, odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného Ing. J. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému v době, kdy o žádosti obviněného o propuštění z vazby naposledy rozhodoval Vrchní soud v Praze, trvalo dobu přiměřenou náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení zjištěny nebyly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2003
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera