ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1282.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1282/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. h. m. P., akciové společnosti, proti povinnému R. Ch., pro 661.960,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 47 E 142/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 2001, č.j. 10 Co 1153/2001-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 21. 6. 2001, č.j. 47 E 142/2001-9, nařídil podle svých rozsudků ze dne 17. 12. 1996, č.j. 40 C 48/96-44, a ze dne 4. 9. 1997, č.j. 40 C 48/96-71 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 15 Co 102/97), pro uspokojení pohledávky ve výši 661.960,- Kč s 3 % úrokem od 1. 11. 1993 do 14. 7. 1994 a s 12,5 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení (26.913,- Kč) a pro náklady exekuční, jež určil částkou 6.620,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny, na kterou má povinný nárok vůči věznici v Ostravě. V části, jíž se oprávněný domáhal nařízení výkonu usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 49 E 637/99, tedy pro částku 13.440,- Kč (náklady za pomoc soudu před nařízením a náklady za nařízení předchozího výkonu prodejem movitých věcí povinného), návrh zamítl.
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud v odvoláním napadeném rozsahu – v zamítavém výroku – usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vycházel z toho, že usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 49 E 637/99, jímž byl nařízen výkon týchž podkladových rozhodnutí prodejem movitých věcí (mimo jiné) také k vydobytí exekučních nákladů ve výši 13.440,- Kč, nebylo dosud doručeno povinnému; nařízený výkon nebyl ukončen a nadále se v jeho realizaci pokračuje. Za této situace, argumentuje odvolací soud, „nelze tyto náklady uplatnit v rámci nařízení dalšího výkonu rozhodnutí …, protože po nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, je toto usnesení podkladovým rozhodnutím pro nařízení výkonu rozhodnutí pro náklady tohoto výkonu rozhodnutí.“
Ve včas podaném dovolání oprávněný (za něhož jedná osoba uvedená v §21 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř.“/, která má právnické vzdělání) napadl prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. závěr odvolacího soudu, že náklady předcházejícího řízení o výkon rozhodnutí nelze přiznat (tedy vymáhat) ve stávajícím exekučním řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. přípustnost dovolání nevyplývá (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které přípustnost dovolání spojuje se zásadním významem napadeného rozhodnutí po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Otázka, zda lze nařídit výkon rozhodnutí k vydobytí dříve (v jiném řízení o výkon rozhodnutí) přiznaných (i vymáhaných) nákladů, kterou dovolatel předložil k přezkumu, podmínky vymezené v §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. nesplňuje; její posouzení totiž nebylo pro rozhodnutí dané věci určující. Odvolací soud totiž shledal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí v části týkající se exekučních nákladů předcházejícího řízení neopodstatněným na základě skutkového zjištění (jehož správnost dovolatel nezpochybnil a s ohledem na předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. ani zpochybnit úspěšně nemohl), podle něhož usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 6. 1999, sp. zn. 49 E 637/99, nebylo dosud doručeno povinnému (a tudíž ve smyslu §171 odst. 1 o.s.ř., které se uplatní i ve vykonávacím řízení /srov. §254 odst. 1, větu první, o.s.ř./, se nestalo vykonatelným).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. odůvodněn tím, že povinnému, který by měl právo na jejich náhradu, náklady v tomto stadiu řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2003
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu