ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1464.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1464/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Jany Hráchové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s. s. z., proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy, pro 9.506,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 E 643/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31.1.2002, č.j. 31 Co 19/2002-17, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soudu potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (důchodu) povinného.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že vykonávané rozhodnutí Č. s. s. z. mu nebylo doručeno (ačkoli doručováno do vlastních rukou, bylo doručeno „neznámé osobě“), pročež nenabylo právní moci a nestalo se vykonatelným. Podle dovolatelova názoru, by „situace, kdy Č. p.…není schopna zajistit doručování do vlastních rukou adresátovi“ a namísto toho takové zásilky svěřuje jakékoliv v místě doručování přítomné osobě, by „měla být řešena judikaturou“, a tím - uvádí se v dovolání - jde o rozhodnutí, jež má po právní stránce zásadní význam.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání setrvala na tvrzení, že povinný vykonávané rozhodnutí osobně (dle poštovní dodejky) převzal.
Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího bylo vydáno po 1.1.2001, projednal Nejvyšší soud dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále jen jako „o.s.ř.“), tj. ve znění účinném od 1.1.2001 (srov. bod 17. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolání proti těmto usnesením není tedy přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Oproti představě dovolatele však jím uplatněná námitka k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí zásadní význam pro právní stránce vskutku má, vést nemůže. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž zjevně nejde.
Dovolatel ve skutečnosti nevede s odvolacím soudem polemiku o to, jaké jsou (právní) podmínky nařízení výkonu rozhodnutí, resp. že takovou podmínkou je existence vykonatelného rozhodnutí, a že k jejímu splnění je nutné, aby vykonávané rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí nikterak neplyne, že odvolací soud zde uvažoval jinak; ostatně dovolatel mu tuto otázku odvoláním k posouzení ani nepředložil, soustřeďuje pozornost výlučně k jinému argumentu, že předchozí rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno (s nímž se odvolací soud také, a to bezpochyby správně, vypořádal). Tvrdí-li dovolatel nyní - bez jakékoli vazby na tvrzení původní - že mu vykonávané rozhodnutí nebylo doručeno (že bylo doručeno „neznámé osobě“ od něho „odlišné“), uplatňuje (a to nově) námitku nikoli právní, nýbrž skutkovou, jež přípustné hledisko (dovolací důvod) pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, a potažmo, zda dovolání je přípustné, samozřejmě nezakládá. Námitka, že podpis na doručence zásilky určené do vlastních rukou není dovolatelovým pravým podpisem, nejenže není námitkou právní, nýbrž – i kdyby skutkový přezkum v daném dovolacím řízení možný byl - není v této podobě ani způsobilou námitkou skutkovou (srov. dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ resp. podle §241a odst. 3 o.s.ř.).
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2003
JUDr. Vladimír K u r k a , v.r.
předseda senátu