ECLI:CZ:NS:2003:20.CDO.1505.2002.1
sp. zn. 20 Cdo 1505/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. p., a. s., zastoupené advokátem, proti povinné E. Š., pro částku 965,90,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 E 547/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2002 č. j. 13 Co 825/2001-29, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2002, č. j. 13 Co 825/2001-29, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení z 3.října 2001, č. j. 26 E 547/2001-8, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí (Obvodního soudu pro Prahu 8 z 30. března 1995, sp. zn. 6 C 131/94), a to tak, že návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladový rozsudek nebyl řádně doručen a není tudíž vykonatelný – zamítl. Svůj závěr, že rozsudek nebylo možno povinné doručit uložením na poště, odvolací soudu odůvodnil tím, že „nebyla splněna zákonná podmínka vyplývající z ust. §47 o.s.ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, to je zjištění, že povinná se v místě doručení zdržuje.“ Zjištění nalézacího soudu ze zprávy Policie pro Prahu 8 (viz kopie zprávy z 5. 3. 1994 na č. l. 15), že je povinná „stále hlášena“ na adrese P., N. 7/893, považuje odvolací soud za „nepostačující“, konstatuje, že povinná „předložila“ potvrzení Magistrátu města K. (č. l. 14), podle něhož od 14. 12. 1994 do 4. 10. 1999, tedy v době pro doručení podkladového rozsudku rozhodné, byla přihlášena k trvalému pobytu na adrese K., S. 272/21, a uzavírá, že to, „kde se povinná v rozhodné době zdržovala skutečně, zjišťováno nebylo.“
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci a „nedostatek opory v provedeném dokazování.“ Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje v posouzení podkladového rozsudku jako nevykonatelného pro vadné náhradní doručení, provedené (podle odvolacího soudu) v rozporu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. v tehdy platném znění. Dovolatelka především zdůrazňuje, že faktické zdržování se povinné v rozhodné době na adrese P., N. 7/893, vyplývá nejen ze sdělení policie o hlášení k pobytu, ale především z doručenky (č. l. 17), v níž se uvádí, že zásilka byla po předchozí výzvě dne 9. 5. 1995 uložena na poště, jelikož adresátka, ač se v místě doručení zdržuje, nebyla zastižena. Obvodní soud tedy podle dovolatelky neměl, ani nemohl mít pochybnosti o faktickém pobytu povinné, a názor odvolacího soudu o potřebnosti dalšího šetření v tomto směru je tudíž nesprávný, neboť při takovémto rozšiřujícím výkladu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. by nebylo možno doručovat náhradním způsobem těm, jež své zásilky nepřebírají, ledaže by svůj úmysl zdržovat se v místě doručení soudu sami vyjevili.
Dovolání, přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., je důvodné.
Protože vady podle ustanovení §229 odst. 1, 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani vady podle §241a odst. 2 písm. a/, o.s.ř., jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým je soud podle §242 odst. 3 o.s.ř., je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout, v dovolání namítány nebyly a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní posouzení podkladového rozsudku jako nevykonatelného, odůvodněné závěrem o nesprávnosti jeho doručení, bylo-li provedeno uložením na poště při současném „nesplnění zákonné podmínky vyplývající z ust. §47 o.s.ř.“.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §47 odst. 2 o.s.ř., nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Místo, den a způsob doručení v rozhodné době prokazovala při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vracela zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, osvědčující náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. vyhláška č. 78/1989 Sb. ve znění vyhlášky č. 58/1991 Sb. (poštovní řád). Podle svého obsahu doručenka deklarovala též, že se adresát v místě doručení zdržuje (srov. text: „nebyl zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje…“).
Doručenka byla listinou mající povahu listiny veřejné, od listin soukromých se lišící svou důkazní silou; potvrzovala, nebyl-li prokázán opak, pravdivost toho, co v ní bylo osvědčeno (§134 o.s.ř.). Obsahovala-li všechny náležitosti vyžadované poštovním řádem, učinil soud zjištění potřebná z hlediska ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. přímo ze spisu (v něm založené doručenky); jinak musel vyšetřit, zda bylo doručeno v souladu se zákonem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.6.1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 127, ročník 1998).
Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí opak, že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato opačná tvrzení prokázal.
Povinná ke svému tvrzení, že se v rozhodné době nezdržovala v místě doručení v P., nýbrž v K. na S. č. 272/21, nabídla (kromě fotokopií doručenek a zprávy Policie pro Prahu 8, jejichž originály měl odvolací soud v připojeném spise nalézacího soudu), pouze „potvrzení o hlášení pobytu“ z 25. 10. 2001, vydané Magistrátem města K. Odvolací soud (jenž v odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně zprávy policie zaujal názor, že „přihlášení k pobytu nepostačuje“), však pouze konstatoval (aniž vysvětlil, zda potvrzením Magistrátu města K. provedl šetření, /při němž by ovšem bylo nutno postupovat přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o.s.ř./), že povinná toto potvrzení „předložila“, a – bez jakéhokoli (kladného či záporného) zjištění stran místa jejího faktického pobytu – dovodil závěr, že „z provedených šetření vyplývá, že rozsudek nebyl povinné řádně doručen“, a že je tudíž nevykonatelný.
Jestliže odvolací soud svůj závěr, že rozsudek nebylo možno doručit uložením, odůvodnil pouze tím, že „…nebyla splněna zákonná podmínka vyplývající z ustanovení §47 o.s.ř…., to je zjištění, že povinná se v místě doručení zdržuje“, pak opominul charakter doručenky jako veřejné listiny osvědčující v ní uvedené skutečnosti, a z toho vyplývající přenos důkazního břemene; v důsledku toho je pak právní posouzení věci nesprávné.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl tudíž uplatněn právem a Nejvyšší soud proto – aniž nařídil jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil (§243b odst. 2, část věty za středníkem o.s.ř.) a věc odvolacímu soudu podle §243b odst. 3, věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právním názorem dovolacího soudu je odvolací soud vázán (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2003
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu